Články - Silicon Hill

Václav Havlíček na exkurzi v klubovně na bloku 7, foto: Silicon Hill

1. ČVUT je vnímáno jako záruka kvalitního technického vzdělání nejen v ČR, ale i v zahraničí. O čem, o jakém počinu, za dobu Vašeho volebního období, byste řekl, že nejvíce pomohl ČVUT zviditelnit?

Je o mně všeobecně známo, že jsem velký patriot ČVUT a že se snažím kvalitu naší univerzity zdůrazňovat doma i v zahraničí. Vzdělání, které naše škola poskytuje, patří opravdu k nejlepším v technické oblasti a je zárukou toho, že naši absolventi se uplatňují na nejzodpovědnějších pracovních pozicích ve všech technických oborech. Nároky, které na studenty klademe, nejsou samoúčelné a kvalitní teoretický základ poskytuje většině studentů rychlý a úspěšný nástup do praxe.
Zní to možná jako fráze, ale je faktem, že všichni naši dobří absolventi, a těch není málo, nás zviditelňují. ČVUT postoupilo v žebříčku světových univerzit za posledních 5 let o více než stovku míst, mezi technickými univerzitami v žebříčku britského THES jsme za poslední rok postopili o 50 míst na 174 místo na světě. Naše fakulty architektury, strojní, jaderná a fyzikálně inženýrská jsou v českých žebříčcích hodnocení na prvním, nebo některém z prvních míst. To jsou statistiky, které nelze přehlédnout. Založení fakulty informačních technologií, která svým charakterem bezesporu na naší alma mater patří, je dalším krokem, který nás otevřel veřejnosti a zvýšil zájem uchazečů o studium. Dostavba NTK, v níž naše ústřední knihovna sídlí, výstavba Nové budovy ČVUT i revitalizace areálu Karlova náměstí jsou akce, které svědčí o tom, že naše nejstarší technická univerzita v Evropě, patří mezi kamenné univerzity, ale určitě není zkamenělá.

2. Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi studenty dříve, za času Vašich studií, a dnes?

V současnosti existuje mnohem větší nabídka studijních programů a oborů a pro studenty je otevřený celý svět. Kreditní systém umožňuje kreativní tvorbu vlastního studijního programu, avšak zároveň klade vyšší nároky na zodpovědnost studentů za vlastní osud. Změna školy nebo oboru studia je mnohem snazší, než byla v době, kdy jsem sám studoval, avšak ekonomické podmínky jsou někdy složitější. Stále častěji si uvědomuji, že studenti, kteří k nám přicházejí, jsou velice podobni těm, se kterými jsem sám studoval a rozhodně nemám pocit, že by většina z nich byla méně zodpovědná, jak se někdy tvrdí, než tomu bylo dříve. Mám rád studenty, kteří vědí, proč k nám přišli a jsou ochotni a schopni pro svůj cíl pracovat. Vážím si všech, za kterými je při zkouškách vidět kus práce a těch, kteří se přijdou v průběhu studia poradit. Nemám rád lenochy a lajdáky a neměl jsem je rád ani jako spolužáky, ve většině případů to nebyli a nejsou ani spolehliví kamarádi; a vlastně s nimi nebyla ani zábava, což jistě platí i v současnosti.

3. Strahov je téměř legenda, jak ho vnímáte Vy, jak si představujete jeho budoucnoust?

Strahov je překrásné místo s výhledem na Prahu, obklopené zelení. Koleje na Strahově jsou pro většinu studentů i neodmyslitelně spojené s ČVUT. To platí i pro mne, který jsem na Strahově prožil nejkrásnější léta života. Právě svým ideovým ovzduším jsou naší chloubou i přes řadu technických nedostatků, o nichž víme, ale na jejichž odstranění chybí finanční zdroje. Patří nám budovy a pozemky pod nimi, Pražský magistrát se s námi soudí o pozemky mimo budovy. Rekonstrukce je nezbytná ale ČVUT na ní nemá a nedostane žádné finance (stát nepodporuje ubytování studentů jinak, než ubytovacím stipendiem), naši studenti by měli bydlet v našem zařízení, ale ne zchátralém a zdevastovaném. Přeji si, aby Strahov zůstal naším hlavním ubytovacím areálem, ale jak realizovat důstojné studentské ubytování zatím opravdu nevím. Hledáme řešení.

4. Zbývá Vám při tak velkém časovém vytížení také čas na koníčky? Pokud ano, na které?

Při svém zvolení do prvního funkčního období jsem prohlásil, že na týden lyžování v zimě a týden vody v létě si určitě každoročně čas udělám. Lyžovat pravidelně jezdím, přiznávám, že vodu jsem stihl jen jednou a je to velká škoda, protože sjíždět některou z českých řek v kánoi je nádhera. Moje knihovna historie stále narůstá, ale jsou v ní i svazky, které jsem zatím neměl čas přečíst, snad jednou. A hudba, další záliba, opomíjená není, koncerty ať pořádané ČVUT, nebo ty, na které jsem zván, mi téměř vždy udělají radost, a uvolním se při nich.

4. Podělíte se s námi o nějakou zábavnou historkou z Vašich studentských let nebo z kolejního života?

Já si pamatuji hodně a bývám spíš napomínán, ať stále nevytahuji staré vzpomínky, takže bude lépe si o veselých historkách povídat při osobních setkáních, na která se těším. Přesto rád jednu historku, která byla veselá spíše pro zkoušejícího, než pro mne, uvedu. Při zkoušce z Mechanické technologie u profesora Beneše jsem v písemce nakreslil Mannesmannovu válcovací stolici tak, že když ji zkoušející spatřil, dostal záchvat smíchu. Poté, aniž by mi položil jedinou otázku, mne posadil vedle sebe, začal zkoušet ostatní spolužáky a ať mluvili o čemkoliv, vždy mi řekl, nakreslete to. Záchvaty smíchu nad mými výtvory následovaly v rychlém sledu. Když po několika hodinách ukončil zkoušení, poděkoval mi za zábavu a aniž bych cokoli při ústní zkoušce řekl, dal mi z mezi elektrikáři nepříliš oblíbené strojařiny jedničničku.
Závěrem bych vám všem rád popřál hodně úspěchů ve studiu, hodně přátel kolem sebe a krásné nadcházející jaro.

Adéla Chrastinová, Václav Havlíček, Marie Havlíčková a Pavla Slezáková na Vánoční narozeninové párty Dámského klubu ČVUT, foto: David Neugebauer

Výherci dubnového kola soutěže se Strahováčkem

Klub Silicon Hill má nového předsedu!

Ve čtvrtek 29. dubna 2010 došlo k volbě nového předsedy.
Představenstvo klubu Silicon Hill se sešlo ve 21h v klubovně na bloku 7. Ačkoli se kandidáti mohli hlásit až do samého začátku schůze, překvapení se nekonalo. Proti sobě stáli Radim Roška, celoklubový zástupce a Jiří Dostál, současný předseda klubu.

Členové představenstva byli obeznámeni s volebním programem obou kandidátů již od pondělní veřejné diskuse a tak volbu už nemohlo nic zdržet. Vedení Schůze se ujal Jakub Andr. Představenstvo si schválilo volební komisi ve složení: Tomáš Hlavnička (UID: 14517) , Petr Hořák (UID: 17158), Petr Hodač (UID: 14621).

Volba probíhala tajně, podle jednacího řádu. . Pro zvolení předsedy v prvním kole je potřeba, aby kandidát obdržel 3/5 hlasů. Zástupci bloků a celokluboví zástupci postupně odešli za plentu vyplnit hlasovací lístek a svůj hlas odevzdají do volební urny.

Předsedou byl tedy zvolen Radim Roška. Jeho mandát začíná 9.5.2010 a je na dobu dvou let.

Novému předsedovi přejeme ve funkci hodně štěstí a úspěchu při budoucím fungování klubu!

Jiří Dostál gratuluje Radimu Roškovi ke zvolení

ISC OLYMPICS 2010

Diskuse s kandidáty na post předsedy klubu Silicon Hill

Vzhledem k tomu, že současnému předsedovi vyprší 9. května 2010 mandát, byly vyhlášeny volby. V souladu s jednacím řádem se kandidáti mohou přihlašovat až do doby těsně před volbou, ale přihlašování bylo doporučeno podle harmonogramu do pondělí 26. 4. 2010, do 12:00.

Tentýž večer od 20h se totiž v klubovně na bloku 7 uskutečnila veřejná debata se všemi kanditáty. Do voleb se přihlásil současný místopředseda Jakub Andr (Xylem), dále celoklubový zástupce Radim Roška (Worwan) a jako poslední poslal svou přihlášku Jiří Dostál (Jiřák), současný předseda klubu.

Na úplném začátku dostali všichni možnost v několika minutách shrnout všechny důvody, proč se rozhodli kandidovat a přesvědčit přítomné členy představenstva o tom, že právě oni jsou nejvhodnějším kandidátem. Slovo dostali postupně, podle přihlášení. Jakub Andr mluvil nezvykle krátce, především poukázal v některých věcech na nesouhlas se současným předsedou. Radim Roška by chtěl jako předseda sice navázat na Jiřího Dostála co se týče obnovy sítě, vývoje nového DUSPSu, ale zároveň vnést nové postupy při vedení teamu. Jiří Dostál by rád dokončil své sliby na volebním programu z května 2008.

Dotazy padaly nejen od členů představenstva, ale také z úst ostatních členů klubu, což bylo rozhodně ku prospěchu věci. Po necelých dvou hodinách byly zodpovězeny veškeré dotazy a kandidáti dostali možnost říct pár slov závěrem. Jiřák shrnul svá předešlá slova, Worwan prozradil životní motto a Xylem překvapil svým odstoupením od kandidatury jednak z časových a jednak ze soukromých důvodů.

O tom, kdo bude příštím předsedou, rozhodne tedy představentvo klubu Silicon Hill tajnou volbou na schůzi ve čtvrtek 29. dubna 2010 ve 21h opět v klubovně na bloku 7.

kandidáti na post předsedy klubu Silicon Hill: zprava - Jiří Dostál, Radim Roška, Jakub Andr

kandidáti na post předsedy klubu Silicon Hill: zleva - Jiří Dostál, Radim Roška, Jakub Andr

Assessment nanečisto

Výjezdní zasedání představenstva

Milan Studnička ze společnosti Lepší firma s.r.o., školitel pro výjezdní zasedání představentva a centrály klubu Silicon Hill, byl postaven před náročný úkol: zlepšení vztahů mezi členy a také pomoc při zefektivnění schůzí.
Je potřeba si uvědomit, že největší součást Studentské unie ČVUT je organizace se širokým spektrem aktivit, což se zrcadlí i do zájmů jednotlivých členů vedení. I když jsou všichni studenti techniky, při zasedáních sledují často odlišné zájmy a každý má samozřejmě svůj spefický styl komunikace.

Intenzivní teambuilding se konal během velikonočního víkenduv oblasti Českého ráje, v Dobšíně. Náplň spočívala v hrách zaměřených na zlepšení komunikace, na uvědomění si důležitosti práce v teamu, dále na umění přijímat kritiku a především poznat svého kolegu, se kterým si mám nejméně co říci. Dvojice začínaly ráno na dvoumetrovém provaze a při každém konfliktu se provaz zkracoval o poměrnou část. Tato „hra“ pravděpodobně bavila nejvíce – nejfrekventovanější hláška dne se stala „máš konflikt?“ a nebo „taky venčíš?“. Některé dvojice se lépe poznaly, jiné sblížily nebo lespoň pochopily, kde je mezi nimi problém. „Vítěznou dvojicí“ se stal Tomáš Čižínský a Pavla Slezáková (Čarodějka), kteří při půlnočním přestřihávání povázků od sebe byly pouhých pár centimetrů.

zábavná hra s hádáním osobností, foto: Martin Kolacia

Sobotní dopoledne patřilo zasedání, kdy byly diskutovány aktuální palčivé problémy klubu. Po obedě jsme hráli manažerskou hru s cílem naučit se řešit pracovní úkol i s pomocí lepší komunikace mezi podřízenými a nadřízenými. Odpoledne pokračovalo říkáním si negativních vlastností z očí do očí. Mnozí své stinné stránky znali, jiní byli překvapeni. Večer každý vymýšlel co pozitivního by získal, kdyby se vzdal svých snů, koníčků a toho, co má rád. Den zakončila zábavná hra s přezdívkami a tečkami od zubní pasty na čele.

s tečkami na čele, foto Martin Kolacia

Neděle byla v režii Milana, který poradil, jak vůbec poznat sebe sama, jak si uvěmit při strachu, čeho se vlastně bojím, ale i ukázal efektivní medodu rozhodování, kterou si zúčastnění vyzkoušeli na prioritách u složitého rozhodování o postupu při obnově strahovské sítě.

Výstupem z času, který celá skupina trávila se školitelem dohromady, bylo rozhodně zkrácení doby trvání schůze, protože zúčastnění vytvořili jakýsi seznam bodů, které je třeba při zasedání představentva dodržovat. Jejich soupis bude vystaven v klubovně klubu na bloku 7.

Víkend tedy určitě splnil očekávání, která do něj vedení klubu Silicon Hill vkládalo. Odměnou každému účastníkovi bylo i to, že si mohl domů odnést obálku s papírky od ostatních, kde si ke své osobě mohl přečíst tři negativa a tři pozitiva mířená přesně na jeho osobu.

závěrečná skupinovka, foto: Martin Kolacia

David Fojtík „Každý má svůj Everest“

Akce byla organizována Kariérním centrem ČVUT za finančního přispění klubů Silicon Hill a ISC.

Do posluchárny C 3 340 FEL v Dejvicích, kterou vedení fakulty poskytlo k této příležitosti zdarma, se dostavilo přes sto posluchačů.

Po úvodním slovu se již pevně mikrofonu chopil David Fojtík. K Davidovým prvořadým koníčkům patří horolezectví, lyžování a cyklistika. V roce 2006 úspešně zdolal Mt. Everest bez kyslíkového přístroje a v roce 2007 jako vůbec první dokázal sjet Dhaulagiri na lyžích.

Jeho cílem bylo zdolat osmitisícovku, že to bude zrovna Mt.Everest prosadil až jeho horolezecký parťák Miloš Palacký. Ani Miloš, ani David neměli zajem o medializaci, z jejich pohledu šlo čistě o splnění jejich snu.

A o čem byla přednáška? o tom, že v šesti tisícíh metrech už obyčejný ochranný krém nestačí, o aklimatizačních výstupech, o hospodě v Katmandú, kde visí české vlajky, o útěše starších tibeťanů v alkoholu, o krádežích ve stanech ve výškových táborech. Kdo se se přednášky zúčastnil si díky promítaným fotografiím a doplňujícím komentářům umí představit život ve výškových táborech, má pojem o sortách komerčních expedic.

Jedna z nejpoutavějších částí vyprávění byla o horolezeckém hřbitově na Mt. Everestu, kde zůstane jen tabulka… Těla mrtvých se totiž nesundavají, nechávají se na hoře, buď viset na stěně nebo se shazují do ledovcové propasti. Chybí totiž fyzické síly. Publikum bedlivě poslouchalo i vyprávění o strastech běžného dne jako je průjem, spánkové poruchy z nedostatku kyslíku, výšková nemoc, omrzliny, zpomalené myšlení a v nejhorších případech i bolestivé praskání žeber.

David přirovnal opotřebení organismu při zdolání takto vysoké hory k bankovnímu účtu. Ve chvíli, kdy je člověk v základním táboře (kolem 5100 m.n.m.) začíná být přísun kyslíku omezen a tělo ztráci schopnost regenerace. Veškeré aktivity, které se odehrávají na cestě nahoru jsou už jen výběry z bankovního účtu. Těsně před vrcholem je konto téměř na nule bez možnosti kontokorentu.

Na vrcholu Mt.Everestu, foto: David Fojtík

A cosi posluchači z přednášky odnesli? Každý má svůj Everest, svůj cíl, za kterým si v životě jde. Neměli bychom se vzdávat svých snů, ale postupně si za nimi jít.