„
Všichni si vylosujte číslo,“ zaznělo. „
Pak mi je nahlásíte.“
„
Hmm, trojka,“ řekl jsem si, „
to jsem zvědavý, co se z toho vyklube.“
Poté, co jsme ve vzniknuvším chaosu všichni vytáhli svůj lísteček a nahlásili číslo na něm uvedené, prohlásil předseda, vládce náš, slunce naše jasné: „
V pořadí, které jste si vylosovali, napíšete článek na web.“ – „
Bezva,“ pomyslel jsem si...
Psal se rok 2012, maturita byla za dveřmi a já ještě ani nevěděl, kam půjdu na vysokou. Nakonec jsem přihlášky podal dvě: ZČU FAV a ČVUT FJFI. Konečné rozhodnutí mělo teprve padnout.
Po zkouškách jsem byl nucen se k původní otázce vrátit: zůstat v Plzni, nebo jít do Prahy? Nakonec zvítězilo dobrodružství v podobě poznávání nového. Po zápisu ke studiu jsem usoudil, že bude potřeba ještě něco zařídit, a tedy zůstat v Praze, o den déle. Musel jsem však řešit důležitou otázku – kde přespím?
Ten den jsem prvně přišel na Strahov. „Koleje Strahov,“ ozvalo se ženským hlasem z hlásiče zastávek v autobusu. Vystoupil jsem, rozhlédl se a začal přemýšlet, jestli už jsem vůbec o tomhle místě slyšel. Byl to šok – soubor podivně vypadajících budov se spoustou oken, několik hřišť a přes ulici rozpadající se socialistický spartakiádní stadion. Někdo se snažil pokořit nebezpečně se tvářící umělou lezeckou stěnu, ostatní na zemi kamsi spěchali. Bylo vedro a netušil jsem, co dál. „Co jsem si vybral, to mám,“ pomyslel jsem si a vyrazil vstříc dveřím budovy označené jako recepce. Vyřídil jsem papírování a byl jsem odeslán na blok 3, kde jsem vyfasoval klíče od prvního pokoje na Strahově, který jsem měl po omezenou dobu obývat.
Čas plynul a začalo se ukazovat, že rozhodnutí dojíždět denně z Plzně do Prahy nebylo z těch nejšťastnějších, která jsem učinil, a začal jsem přemýšlet o ubytování na koleji. Spolužačky mě přesvědčovaly, že Strahov je jasná volba. Na počátku října jsem se tedy nastěhoval. Přidělili mi pokoj na bloku 10, v suterénu. V tento den proběhla i moje první a na delší dobu poslední interakce s klubem – zaregistroval jsem se, abych mohl využívat výhod síťového členství.
První semestr utekl jako voda a já měl na ten další přerušit studium a ze Strahova se odstěhovat. Nelze říct, že by mi pobyt v suterénní kobce s dopravákem a hnojařem chyběl. V září jsem se vrátil na „desítku“ a bydlet jsem začal se spolužákem ze střední. Pocit, že pobyt na nultém patře je proti suterénu zlepšení, se ukázal jako mylný díky španělským studentům zde ubytovaných. Můj kamarád začal stále častěji hovořit o nějakém AVC. „Co to sakra je? A proč zrovna on má být nějak zapojen do dění a já ne?“, ptal jsem se často sám sebe a začal se zajímat o možnosti, jak dál. Do čtvrtého patra sice daleko, ale prvně jsem se potkal s Brtem. Potemnělá cimra č. 440 byla nabitá rozličnými částmi počítačů a nářadí – typické ajťácké doupě – a mezi tím seděl tmavovlasý samorost, který vypadal, že se vyzná.
„Slyšel jsem, že sháníte aktivní lidi,“ spustil jsem, když jsem se osmělil. „Hlavně snad do sítě. Na střední jsem absolvoval Cisco kurz, takže bych snad mohl něco vědět.“
„Jo, to je pravda,“ odpověděl a rozpovídal se o tom, co se v klubu dá dělat. Nakonec přidal: „Nejlepší bude, když půjdeš na akci druhák a najdeš tam Lagera, ten ti o síti poví víc.“
Setkal jsem se Lagerem. Posléze jsem se seznámil i s WiFi skupinkou a adminem bloku 10 – Ondrou. Na bloku se mnoho nedělo, a tak jsem se snažil být aktivní u WiFi. Začínal jsem rozkrývat celou tu záhadnou síť aktivních členů a věci začínaly tu a tam zapadat do sebe. Netrvalo dlouho a Ondru ve funkci admina „desítky“ jsem nahradil. Současně s tím jsem se opět přestěhoval na rok do standardní strahovské nudle č. 242. V průběhu toho jsem se setkal se spoustou dalších lidí a zúčastnil se víkendovek síťové a serverové skupiny. Začal jsem se více zajímat o servery a od ledna jsem byl jmenován zástupcem technického manažera Hodyho, jenž po InstallFestu 2015 ze své funkce odstoupil a já zaujal jeho místo.
Dnes, po necelých třech letech na Strahově a přibližně roce a půl aktivního členství v klubu Silicon Hill, jsem součástí Centrály a za odměnu smím psát články na web.
:-)Autor: Václav Pužman (Technický manažer)
Letos se již popáté konala v rámci Strahovské SHOW soutěž o nejsilnějšího muže Strahova - Silicon Hill Strongest Man.
Soutěž, stejně jako celá SHOW, byla poznamenána rekonstrukcí areálu kolejí. Na start soutěže se za pěkného počasí postavila pětice zdatných strahováků a hlouček fanoušků a fanynek. Nižší účast oproti předešlým ročníkům však neovlivnila kvalitu podaných výkonů a o výsledném pořadí se rozhodovalo až v závěru soutěže.
Již v první disciplíně, tahání auta na laně, ukázal svou sílu obhájce vítězství z minulého ročníku Martin Dvořák, který se časem 24,7s usadil na čele tabulky. Druhá disciplína, kříž, aneb držení monitorů v upažení na čas, již byla dramatičtější a Martin jen těsně porazil průběžně druhého Ivana Brycha. Ve třetí disciplíně, běhu se servery naloženými čtyřicetikilovými závažími, upevnil Martin svou vedoucí příčku a do poslední disciplíny nastupoval s pěkným náskokem. Avšak tato disciplína, běh s pitím piva na čas, dokázala promíchat výsledkovou tabulkou. Nejrychlejším běžícím pijanem se stal Máca Wohlgemuth, který se tak posunul na výslednou třetí pozici. Průběžně druhý Ivan potřeboval dobrý výsledek ze závěrečné disciplíny, chtěl-li pomýšlet na pozici nejvyšší. Třetí nejlepší čas však znamenal, že ve výsledkové listině zůstal pouhý bod za Martinem, který tak obhájil loňské vítězství.
Nezbývá než poděkovat soutěžícím za předvedené výkony a popřát hodně sil v přípravě na příští ročník Silicon Hill Strongest Man.
Copyright © 1996-2024 Silicon Hill. Všechna práva vyhrazena.
