Tomáš Zloch (Ich) a Tomáš (th0mas) na Mikluášské párty Orlíku, zdroj: Tomáš Zloch

1. Tvým mateřským klubem SU ČVUT je Orlík. Vzpomínáš si na svůj začátek v tomto klubu, jak ses vůbec dostal k aktivnímu působení zde?

Myslím, že tak jako většina lidí v ČVUT, přes kamarády a hospodu. Na Orlík jsem přisel až ve druhém ročníku, první jsem byl na Strahově ve sklepě a nějak se mi tam nelíbilo:-) Na Orlíku v tu dobu bydlel o rok starší kamarád z gymplu, tak mě přemluvil ať jdu za ním. A přes něj jsem se dostal k představenstvu a po roce popíjení a přátelení se, sem se začal podílet na správě sítě a serverů. O rok později (na konci třeťáku) jsem již kandidoval do představenstva a začal se aktivně angažovat. Velký zlom pak nastal v na podzim roku 2009, kdy odešel dlouholetý předseda z koleje a já fakticky přebral komplet fungování klubu.

2. Tvá kandidatura mnohé překvapila, proč ses rozhodl kandidovat?

Už jsem se na to nemohl dívat:-) Teď trošku vážně, dlouho jsem o tom přemýšlel a zvažoval pro a proti a velmi se obával, toho zda na toto budu mít čas, přece jen již pracuji na plný úvazek. Nakonec rozhodlo to, že byly volby odloženy, centrála vlastně nefungovala – nebyly odpovědi na otázky v parlamentu. V tu chvíli se to ve mně zlomilo a řekl jsem si, že takovou SU nechci a musím s tím něco udělat.

3. Není už tajemstvím, že 8.2. si byl zvolen jako nový prezident Studentké unie ČVUT. Máš úplně novou centrálu, ale máš představu čím začneš a kam budou směřovat Tvé kroky v příštích dvou letech?

Tomáš Zloch (Ich) a Pavla Slezáková (Čarodějka) při zapíjení volby nového prezidenta SU, zdroj: Centrála SU

Kroky by se daly rozdělit do několika částí. Nejdříve se musím rozkoukat a zjistit, co vše musím a měl bych dělat. Následně chci obnovit fungování centrály s důrazem na transparentnost a informovanost členů SU. V neposlední řadě chci znovu začít aktivně jednat a diskutovat s SÚZ a ČVUT.

Pak už zbývají dlouhodobé vize jako zviditelnit jméno SU ČVUT, přitáhnout nové členy, nabídnout jim něco nového, atraktivního…

4. Potápění v jeskyních je asi Tvůj koníček číslo jedna, povíš víc? Co je na to tak úžasného?

Není to jen potápění v jeskyních, je to potápění obecně, nicméně koukat na rybičky v Egyptě už mě nebaví. Začal bych tím, co je úžasného na potápění – klid. Rozhodně to není adrenalinový sport, člověk musí jednat klidně a mít vždy připravenou okamžitou reakci na krizovou situaci. V současné době jsem dost často v pozici, že pomáhám instruktorům s kurzisty, takže učím lidi se potápět a dohlížím, aby se jim nic nestalo.

Pod vodou, zdroj: Tomáš Zloch

A jeskyně? Je to asi další úroveň kam se posunout, jsou zde kladeny velké nároky na psychiku a trénink, všechny postupy máme naučené a musíme je umět poslepu (protože v jeskyně je tma, absolutní tma). A proč mě to láká? Je to výzva, výzva dojít dál, podívat se tam, kam se 99,9% lidí nedostane.

5. Máš za sebou úspěšné studium na FEL ČVUT, je pravděpodobné, že dokončíš také MÚVS. Jak vidíš sebe řekněmě za 10 let? Myslíš, že se budeš třeba stýkat s lidmi, se kterými se teď podílíš na aktivitách SU ČVUT?

Studium na MÚVS bych rád dokončil, už mi chybí pouze diplomová práce a státnice, snad mě prezidentování dovolí toto dotáhnout do konce. A za 10 let? To se odhaduje velmi těžko, před dvěma lety jsem si nedoufal v to, kde jsem teď, ať už pracovně nebo v rámci SU. Rád bych si udržel současný kariérní postup v práci a chtěl bych dál žit s pocitem, že za mé vlády SU nešla od 10 k 5 nebo stagnovala.

A doufám, že se s těmito lidmi budu vídat i nadále.

1. První dojem ze Strahova? Šok nebo si už veděl, do čeho jdeš?

Dá se říct, že jsem tušil do čeho jdu. Vždy když se pro něco rozhoduji, tak se snažím zjistit maximum informací. Při výběru koleje tomu nebylo jinak. Taťka tu během vojny cvičil na spartakiádě a pak jsem nasbíral i nějaké info od známých a z internetu.   Dodnes si pamatuju, když jsem poprvé odemkl Strahovský pokoj, byla to čtyřistatrojka na jedenáctce.

Martin Komoň, Milan Menda a Tomáš Čižínský ve Fitcentru Silicon Hill, zdroj: Silicon Hill

2. Jak si přišel k tomu, že se začneš aktivně podílet na na dění v klubu Silicon Hill?

V prváku mi to tady všechno přišlo jako z jiného světa, škola byla pro mě více než náročná, každá zkouška mě stála spoustu úsilí  a nedokázal jsem pochopit, jak někteří studenti mohou při škole dělat ještě další věci. První kontakt s klubem byl přes registrátora, to asi není nic vyjímečného:-). Měl jsem chuť něco dělat, ale nevěděl jsem, jak se zapojit, klub na mě působil trošku jako uzavřená společnost.

Zajímal jsem se o fitko a čím dál častěji jsem narážel na jméno Radek Šalomon. Chvíli jsem myslel, že to je jenom fiktivní postava:-) Byl podepsaný snad na všech dveřích od zájmových místností, webu atp., ale nikdy jsem ho neviděl. Vedoucí fitka byl u mě vždycky chlap jak hora, ze kterého měli všichni respekt, tak nějak jsem si představoval i Radka.

Poprvé jsem se více zapojil na konci roku 2007 při přípravách Promo akce. Seznámil jsem se konečně osobně i s Radkem a trošku mě zklamalo, že je to vlastně ten hubeňour, který si do fitka přišel dvakrát za semestr zašlapat na rotopedu:-D, ale to jak pracoval na mě zanechalo dojem dodnes.

Pavla Slezáková a Tomáš Čižínský na teambuildingu, zdroj: Radim Roška

3. Proč právě sport? Tíhnul si k tomu už dříve nebo až s příchodem na VŠ?

Od začátku mě to táhlo k fitku. Na střední jsem měl chuť začít s nějakým sportem a posilování mě úplně pohltilo. Chodili jsme s pár podobně nadšenými  kluky z intru přes celé město do malé poeticky nazvané činkárny  „U bůčka“ J a tam bušili jako o život. O cvičení jsme toho na začátku moc nevěděli a za permanentku, která tenkrát stála 400,- jsme utratili velkou část kapesného, za to co  zbylo  se  pořídily časopisy o cvičení nebo později i nějaké ty doplňky stravy. Neměli jsme to tenkrát tak jednoduché, jako to mají studenti na Strahově, ale o to větší nadšení jsme do toho dávali. Po maturitě jsem vystřídal ještě pár posilek, ale to co nabízí Strahov jsem jinde neviděl.

4. Máš nějaký oblíbený sport nebo sport, který máš v plánu v nejbližší době vyzkoušet? (Případně sport, který Tě nějak zaujal)

s mašinou:-), zdroj: soukr. archiv T. Čižínského

Sport je součástí mého života, i když nedělám nic vrcholově. Po letech strávených u činek jsem začal hledat zpestření v jiných sportech. Předloni jsem pořídil in-liny tak v létě vyrážíme na Ladronku na brusle anebo se jentak proběhnout. V zimě občas vyrazím na bazén  a zkoušel jsem třeba i squash. Docela mě baví bojové sporty, při tom se dá skvěle vyblbnout. J Výhoda koleje je i v tom, že tu jsou lidé, co dělají různé sporty. Dá se tak hodně naučit a vyzkoušet. Téměř každý den se najde někdo s kým vyrazím za sportem.

Letos jsem se rozhodl, že se  naučím na snowboardu (ale o tom víš sama nejlíp ) a úplně nejvíce ze všeho se těším až na jaře vytáhnu mašinu. Motorka je nejen nejrychlejší dopravní prostředek, ale především to je skvělý zdroj endorfinů. Teď přes zimu mi to dost chybí.

5. Zužitkovals nějak znalosti ze školy na SH nebo případně zkušenosti z SH v práci?

Rozhodně! Klub Silicon Hill má tak širokou působnost, že se tu může realizovat opravdu každý. Krom toho, že tu přitom člověk získá spoustu nových přátel, nikdo mu neutrhne hlavu, když něco trošku pohnojí. J Je to skvělá příprava pro praxi a člověk si tu může sáhnout na technologie nebo vyzkoušet posty, na které by se v práci musel vypracovávat řadu let.  Ale konec reklamy na SH

6. Chystáš letos nějaké novinky do fitka?

Jasně, pořád se s klukama snažíme fitko rozvíjet. V nejbližších dnech by měl dorazit nový aerobní stroj a možná budeme mít pro holky nově hodiny Zumby.

7. Co bys popřál do roku 2011 návštěvníkům fitka a členům klubu SH?

Hlavně energii a sílu jít si za svými sny a ještě si přitom užít nějakou tu legraci. A fitkařům…no ať to roste!

Na závěr chci poděkovat všem aktivním lidem, kteří mi pomáhají ve fitku, protože bez nich bych to dnes všechno určitě nezvládal!

Strahovské zápasy v bahně, zdroj: Barbora Šedová

1.  Koleje Strahov sis vybral náhodou nebo sem tvé kroky již byly cílené?

Sice jsem věděl, že je nějakej Strahov a byl to pojem, ale cíleně jsem sem nesměřoval. Přivedla mě sem náhoda v podobě SÚZu, který mě poslal na Strahov, na desítku.

2. Momentálně vedeš projekt AVC, resp. tu část, která spadá pod Silicon Hill. Jak vůbec fungujete?

Jan Bednář ve studiu AVC, zdroj: AVC

Jako část AVC se zaměřujeme na práci se zvukem a snažíme se rozběhnout na osmičce nahrávací studio. A taky v něm nahrávat
Krom toho se podílíme v rámci SH na různých akcích, jako třeba Installfest (audio i video část) a nebo v poslední době jsme byli na Akci prvák, kterou jsme zvučili. A spolupracujeme i mimo SH s kluby SU.
Jako takoví se scházíme pravidelně každý týden ve studiu, občas něco řešíme, chystáme se na nadcházející akci nebo se najde dobrák, kterého „trápíme“ a hrajeme si s nahráváním   Jinak nahrávat se dá prakticky kdykoliv.

3. Máte v plánu opět uspořádat ve studiu Den otevřených dveřích?

Ano, určitě to máme v plánu a už na tom pracujeme. A rád bych všechny pozval v úterý 30.11. od 17:00 do studia, jak k nám do suterénu bloku 8, tak do video studia na blok 1 do 2. patra. Rádi předvedeme veškerou naši techniku i vše, co jsme už vytvořili. A pokud to bude někoho zajímat, tak se k nám bude moci přidat. A když to bude muzikant, tak můžeme domluvit nahrávání
Jinak abych si udělal reklamu, tak u nás ve studiu bude k vidění naše krásná nová hračka – 28 kanálový mixážní pult, který má krásné červené okraje, jak rádi podotýkají kolegové. A ve videu budou k vidění poloprofesionální kamery Z1 a bude tam k odzkoušení technologie zeleného plátna, tzv. green screen. To tě někdo natočí ve studiu a za chvilku budeš podle videa třeba někde na dovolené v Tichomoří.

4. Máš na starosti tedy hlavně audio, využíváš své zkušenosti ze Strahova ve svém soukromém životě?

Když jsem doma, tak se pohybuji celkem často v divadle jako technik. Takže ty zkušenosti z divadla používám na Strahově,
ale i opačně.

Fyziklani 2010, zdroj: Michael Komm

5. O nahrávání ve studiu je prý celkem zájem, kam se mohou ozvat případní zájemci, kteří by vám chtěli s projektem AVC pomoci? Je třeba mít nějaké zkušenosti?

Zkušenosti není třeba mít žádné, stačí mít chuť něco dělat. A není ani úplně nutné chtít čistě jen nahrávat, chceme si hrát s živým zvučením, máme u nás už i pár lidí, co se zabývají tvorbou hudby, chceme si zkusit i postavit nějaký ten kus techniky. Takže zkušenosti se hodí, ale nejsou potřeba. Rádi se podělíme o své.
Případní zájemci se mohou ozvat třeba na john.bednar@sh.cvut.cz , další kontakty se dají najít na našem webu avc.siliconhill.cz .
Jinak skvělou příležitostí teď bude ten Den otevřených dveří. A nebo se dá ještě přijít tak trochu „na slepo“ přímo do studia na osmičce, scházíme se tam pravidelně v úterý od 20:00.

6. Co tvé plány do budoucna, jak budeš vzpomínat na Strahov?

Plány do budoucna? Já ti nevím, plánuju ledasco, třeba rozvoj studia, mám nějaké vize a plány.. ale čistě moje plány do budoucna, to je pro mě taková velká neznámá. V tomhle směru mám skoro problém plánovat na týden natož vzdálenější doba. I když ten týden už trochu přeháním, teď se to zlepšilo tak na tři  Na Strahově jsem poznal pár opravdu zajímavých a super lidí, na které doufám nezapomenu a snad s nimi budu stále v kontaktu. Ale jak je to vždy jsou i věci, na který by člověk radši zapomněl. A když se to časem podaří a zapomene, tak zbydou jen ty dobrý vzpomínky na zajímavé místo, plné zajímavých lidí a možností.

FELáky zbožňovaný, SUZem nenáviděný…
V klubu Silicon Hill existují navenek nenápadné pozice, avšak maximálně důležité pro udržení strahovské sítě na špičce.

Rozhovor s Maverickem vznikal při infoschůzce bloku 5 a ukázalo se, že běda muži, kterému žena vládne… pak se totiž ani v rozhovoru nemusí občas dostat ke slovu navíc je povídání je zaznamenáno i s poznámkami mimo dialog…

1. Jak a kdy ses rozhodl, že půjdeš po gymnáziu studovat do Prahy?

Martin Chloupek alias Maverick, zdroj: D. Pelcová

Vždycky jsem chtěl dělat elektro a počítače, takže Strahov pro mě byla jasná volba:-)
V Brně byl totiž problém s kolejí, protože pocházím z Olomouce a měl jsem již v té době informace, že na Strahově mají fakt dobrou síť.

(Mr. Maverick pochválil šéfredaktorce nehty )

2. Co Tě nejvíce baví Tvém oboru? ( neříkej, že ta možnost kreativity, tohle není výtvarka )

Jaký myslíš obor? zábavný nebo vědecký?

Myslím oba…

Ve škole řeším testování integrovaných obvodů a na Strahově se realizuju ve wi-fi a spravování serverů. No a samozřejmě ten DUSPS (Databáze Uživatelů Strahovské Počítačové Sítě, pozn. redakce) do toho spadá taky. To samozřejmě nedělám sám, ale s týmem kluků, kteří tomu věnují svůj volný čas.
Ale co mám na obou oborech rád… je to hravý, spousta kombinací, možností…

3. Když ses nastěhoval na Strahov, kdo Tě přivedl k aktivní práci pro klub?

Víš, že já už ani nevím? To je docela dávno,  já jsem totiž začal být aktivním až ve druháku. Začínal jsem jako registrátor na pětce. Tehdá nějak chyběli registrátoři, tak jsem se prostě přidal. Byl jsem mrknout v serverovně a pak jsem se k tomu všemu železu dostal nějak blíž.

4. A co Tvůj volný čas?

Hmmm… (hluboká myšlenka) ten trávím s Denisou a Tekkenem (pozn. jedná se o králíčka )

Denisa: to není pravda, on jen bádá a dělá na DUSPSu

5. Jak si představuješ svůj odchod z SH, jak na tohle období budeš vzpomínat?

Tekken, zdroj: soukromý archiv M. Chloupka

Musím říct, že Strahov mě poučil o životě. Potkal jsem velice vlivné a schopné lidi, ale i svině a pěkný podrazáky.

No a ještě mě Strahov naučil samostatnosti.

Je tu perfetní příležitost k tomu, aby si člověk pohrál s nejrůznějším harware a software. K tomu patří i jedinečnost Strahova, kdy se můžu zúčastnit společenských akcí v superkolektivu.

6.  A prozradíš nějakou veselou historku?

Asi nějaký publikovatelný…

Organizoval jsem s Daphne akci mezi bloky 5 a 6, to bylo před dvěma lety při oslavách 10 let založení klubu Silicon Hill.

Akce se vydařila, sele, grilování… prostě paráda. A oslavoval jsem tak vesele, že když jsem v polovině akce šel spát, byl jsem tak vyčerpán, že jsem usnul před dveřmi do pokoje s klíčema v ruce.

7. role učitele – srovnáváš sám sebe se svými žáky?

Pivní běh 10/2010, zdroj: D. Pelcová

Tak já jsem byl vždycky schopný student a snažím se, aby moji studenti byli lepší než já.

no.. jsou studenti chytří, blbí, snaživí a líní.

Nejhorší kombinace je blbej a línej, to je pak fatální. I když snaživej blbec to taky není úplnej ideál.

Jinak jako učím rád a je to fakt dobrý pocit, když studenti pochopí, co jim chci vysvětlit. Doufám, že to teď budu moci praktikovat i při nabírání nové krve do serverové i síťové skupinky klubu Silicon Hill. a budu rád, když se nám ještě klidně nějací zájemci ozvou, je totiž pravděpodobné, že se k věcem, které si osahají na Strahově v praxi ještě jen tak nedostanou.

1. Pamatuješ si první dojem ze strahovského pokoje, kdy si popvé odemkl dveře?

admins komando bloku 9

Když jsem nastoupil na ČVUT, nedostal jsem kolej hned, takže dřív než vlastní jsem viděl pokoje jiných. A je pravda, že na ten první rozhodně nezapomenu: Když skončila Víkendovka pro prváky na FJFI, vydalo se nás několik s organizátory na Strahov. Pološerá chodba bloku 11 na mě působila spíš jako vězení než kolej, ale pokoj který tehdy obýval Bodlin s Tuleněm působil přesně naopak: kompletně vybavená domácnost s koberci a sraženými postelemi na 12 čtverečních metrech pokoje mě ohromila. Pár minut nato jsem se dozvěděl o tom, že tu existuje SU FJFI, klub Silicon Hill a SSS (Studentská Samospráva Strahova), což mi mělo na pár dalších let zamíchat se životem, ale o tom tehdy neměl nikdo ani tušení.

Vlastní SH pokoj jsem dostal o půl roku později – už tehdy to byla devítka nejprve suterén (asi týden na třílůžáku pod vrátnicí), načež mě přestěhovali na pokoj 335, který jsem opustil až před pár dny po dlouhých 9,5 letech.

2. Čím si vyplňuješ volný čas, jaké máš koníčky?

Už od základky se hodně věnuju jachtingu – doma v Solenicích máme hned za vsí jedno z největších umělých jezer v Čechách a do místního oddílu chodily téměř všechny děti a tak mi tahle vášeň zůstala. Oddíl měl tehdy asi 15 malých závodních plachetnic, které si členové celý rok vlastnoručně udržovali. Dneska vyrážím s Fireballem na Orlík i s kajutovou plachetnicí na moře.

Kromě lodí mě od malička fascinuje technika, takže když mi v páté třídě poprvé přišel do cesty počítač, bylo mi jasné, že teď mám koníčka i budoucí povolání zároveň. První vlastní „stroj“ mi přinesl ježíšek až těsně před maturitou – to už jsem měl za sebou pár let z dnešního pohledu srandaprogramování. Příchod na Strahov krátce nato znamenal pád do centra dění, co se v naší zemi počítačů týče – znalosti a zkušenosti (i z jiných oblastí) tady získané by mi žádná škola dát nedovedla. A jelikož si rád hraju, počítače z toho nevynechávám: kromě obvyklých počítačových her (hlavně strategií) i rád tancuju na DDRkách.

Jinak rád čtu, zajímám se o historii 20.století a líbí se mi sci-fi jako třeba StarTrek nebo BattleStar Galactica. Jezdím na různá setkání, jako je třeba Festival Fantazie, kde fanoušci zmíněných věcí tráví spoustu (nejen) debatami, nad kterými zůstává nezasvěceným rozum stát – asi jako když se dva čvuťáci baví v tramvaji o diferenciálních rovnicích

3. Za svého působení v představenstvu pamatuješ čtyři předsedy, troufneš si je zhodnotit, srovnat?

Každý předseda byl odrazem Strahova, kterému předsedal – nejdřív to byli síťaři, pak jak se klub měnil, měnily se i osobnosti lidí, kteří předsednickou funkci vykonávali. Přiznejme si, že být předsedou SH je často nevděčná funkce: spousta práce, která není vidět a málokdo ji ocení. Všichni předsedové, které jsem jako člen představenstva zažil, začali podle hesla „nové koště dobře mete“, během roku jejich nadšení opadlo, přišli na to, že ne všechny ve vedení potřebují k naplnení svých záměrů a objevily se první trhliny. Když se jejich volební období chýlilo ke konci, neshod přibývalo. Atmosféra ve vedení se vyčistilia až po volbě nového předsedy a kruh se uzavřel. Moc bych si přál, aby se jej konečně povedlo rozetnout.

Srovnávání je ošidné – každý předseda udělal horu práce a spoustu přehmatů, větších i menších. Hrany přehmatů se časem otupí a zůstane převážně to pozitivní. Neštěstím je, že jsme některé staré problémy nedotáhli až do konce, takže se stále najdou lidé, kteří je tahají ven a snaží se nově příchozí přesvědčit o své jediné pravdě. Problém tak dědí ti, kteří už nemají možnost jej vyřešit. Nejvyšší čas uvědomit si, proč se to stalo, udělat tlustou čáru a začít načisto znovu. Další generace pak může pokračovat bez břemene minulosti.

4. Téměř deset let na kolejích, to znamená spousta zážitků, který se Ti z nich nejvíce vryl do paměti?

Zážitků bylo nepočítaně – veselých i smutných. Ten který na mě zapůsobil nejvíc přesně popisují slova z písně Jarka Novavicy – Přítel: „Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc, jich bylo pět a tys’ mi přišel na pomoc…“. Stalo se kdysi přímo na devítce, kdy mě okolnosti postavily do situace „jdi na pomoc nebo uteč“ a já si vybral ve vteřině tu první variantu, byť následně mnoho nechybělo a dneska mě blok 9 znal jinak než zástupce bloku.

Z těch lepších zážitků mi utkvělo v hlavě především první výjezdko SH v Křelově u Olomouce. Tehdy jsem se definitivně utvrdil v tom, že  vedení SH je právě ta skupina lidí, do které chci patřit. Zážitek nezkazilo ani vydatné chrápání spolubydly bejzze, kterého jsem potkal poprvé až tam ve dveřích a který tehdy právě začínal s vedením desítky

5. Pojďmě na bilance… co Ti Strahov, potažmo klub Silicon Hill, dal a vzal?

Strahov mi především dal neuvěřitelnou spoustu zkušeností a zážitků, které mě posunuly neuvěřitelně vysoko – ať už v IT znalostech, nebo umění jednat s lidmi. Je to něco, co se ve škole neučí a na co člověk musí přijít sám. Ovšem, něco za něco. V mém případě si klub vzal v podstatě deset let mého života a výrazně snižil moje šance na úspěšné ukončení studia. Věnoval jsem se mu víc než škole, což se nakonec projevilo tak, že jsem 10ti letech odešel z FJFI bez titulu. Taky jsem přišel o jistou „nevinnost“ – odpovědnost za půšvihy, které se prostě staly za mé přítomnosti ve vedení ze sebe nijak sejmout nemůžu.

Jako největší přínos beru přátele, kamarády a vůbec všechny, se kterými jsem se díky Silicon Hillu seznámil. Se spoustou z nich jsem v kontaktu, i když už dávno na Strahově nebydlí. Společné zážitky a roky prožité na společné koleji vytvořily v mnoha případech vztahy, které přetrvaly dlouhá léta a budou trvat dál. Ostatně… svoji drahou polovičku jsem poprvé blíže poznal, když jsem ji jako čerstvě nastoupovší správce patra připojoval k síti

6. Co bys vzkázal všem aktivním členům klubu SH?

Bylo mi ctí být součástí takové komunity jako je Silicon Hill. Když vezmete věci za správný konec, jedno zda delší či kratší, věřím, že budete odcházet se stejným pocitem. Snažte se více používat zdravý rozum, který žádná pravidla nemohou zcela nahradit.

Každý aktivní člen je jedním dílkem skládačky nazvané Silicon Hill. Bez těch desítek lidí, kteří klubu věnují spoustu času – tedy vás všech – by klub nebyl ničím. Ať už je to předseda, nebo ten, který se na bloku stará o vysavač. Oba jsou důležití. A když přijde na věc, můžete se z funkce správce vysavače dostat během pár dní třeba na pozici místopředsedy

7. Odstěhoval ses už i ze Strahova, přijdeš se sem někdy podívat?

Určitě. Chtěl jsem sice na nějaký čas zmizet a nějak se s tím odchodem srovnat, ale jelikož už den poté jsem měl telefonát na téma „rád bych, abys přišel na dnešní schůzi“, byl z toho další večer na SH. Zastávám sice názor, že díky věkovému rozdílu už přemýšlím jinak než většina aktuálních kolejáků, pořád je spousta strahováků, které moc rád uvidím. Od půlky října bych se chtěl občas zastavit na SH kvůli DDRku, které doma provozovat nemůžu. A určitě si nenechám ujít infoschůzku, abych se přesvědčil, že jsem devítku, potažmo celý Silicon Hill nechal v dobrých rukou.

Tomáš Pohanka, foto: Tomáš Srna

Tomáš Pohanka má studium ČVUT již úspěšně za sebou, stejně jako svá studenská léta na Strahově.

1. Po jaké době jste navštívil Strahov? Co Vás přimělo k návštěvě? Byla to akce IF nebo i něco jiného?

Tak po 3 letech přibližně. Ano, bylo to z důvodu návštěvy IF.

2. Jak na Vás Strahov, obecně koleje Strahov, zapůsobil?

Velký Strahovský plac a menza s mizernou UHO zmizela, teď jsou všude hřiště a z menzy je kultivovaná restaurace, ale i přes to si zachovava známky Strahova z devadesátých let. Vysoké oprýskané paneláky se širokými chodbami (tedy kromě toho bloku 8, kde jsem spal já)

3. Myslíte si, že je Strahov uzpůsoben pro vozíčkáře? – kde vidíte největší problém s bezpabriérovými přístupy?

Bezbariérové pokoje na bloku 8 jsou perfektní. Za dob mých studií jsem bydlel na normalním pokoji a poměrně dlouhý čas i se spolubydlícím, takže co se týče prostoru pro vozík to bylo katastrofalní. Nakonec
jsem si vymohl pokoj sám pro sebe a nakonec i stavbu bezbariérové koupelny na bloku 11.
Jak říkam blok 8 je uzpůsoben dobře, menza a hospoda „u kaskadéra“ také.
Za mých časů jsem se sám dostal i do himaláje a restaurace na bloku 12, ale ty jak sem se díval jsou už minulosti. U ostatních bloků bezbariérové přistupy asi nejsou dořešeny, ale to se vzhledem k jejich finanční náročnosti nedá moc očekávat.

4. Jaké máte vzpomínky na studentský život na Strahově a vůbec studium VŠ?

Jenom ty nejlepší. Znalosti o počítačích, z kterých jsem později vycházel v práci, jsem získal od lidí na koleji. Škola mě s výjimkou předmětu ing. Trollera nic potřebného nenaučila.

5. Máte nějakou veselou historku, o kterou byste se s námi podělil?

Poměrně často jsem navštěvoval bariérové hospody na Strahově. Tak se často stávalo, že me opilí kamarádi např. dostávali z klubu na 10 po schodech, což ne vždy dopadlo úspěšně, takže kdyz mě v polovině
schodiště pustili, tak jsem se musel naučit sjíždět na vozíku schody sám, abych vše ve zdraví přežil. Ale dole byl sloup a ten mě nakonec vždycky „zachránil“ … ale vzpomínám na to rád.

Václav Havlíček na exkurzi v klubovně na bloku 7, foto: Silicon Hill

1. ČVUT je vnímáno jako záruka kvalitního technického vzdělání nejen v ČR, ale i v zahraničí. O čem, o jakém počinu, za dobu Vašeho volebního období, byste řekl, že nejvíce pomohl ČVUT zviditelnit?

Je o mně všeobecně známo, že jsem velký patriot ČVUT a že se snažím kvalitu naší univerzity zdůrazňovat doma i v zahraničí. Vzdělání, které naše škola poskytuje, patří opravdu k nejlepším v technické oblasti a je zárukou toho, že naši absolventi se uplatňují na nejzodpovědnějších pracovních pozicích ve všech technických oborech. Nároky, které na studenty klademe, nejsou samoúčelné a kvalitní teoretický základ poskytuje většině studentů rychlý a úspěšný nástup do praxe.
Zní to možná jako fráze, ale je faktem, že všichni naši dobří absolventi, a těch není málo, nás zviditelňují. ČVUT postoupilo v žebříčku světových univerzit za posledních 5 let o více než stovku míst, mezi technickými univerzitami v žebříčku britského THES jsme za poslední rok postopili o 50 míst na 174 místo na světě. Naše fakulty architektury, strojní, jaderná a fyzikálně inženýrská jsou v českých žebříčcích hodnocení na prvním, nebo některém z prvních míst. To jsou statistiky, které nelze přehlédnout. Založení fakulty informačních technologií, která svým charakterem bezesporu na naší alma mater patří, je dalším krokem, který nás otevřel veřejnosti a zvýšil zájem uchazečů o studium. Dostavba NTK, v níž naše ústřední knihovna sídlí, výstavba Nové budovy ČVUT i revitalizace areálu Karlova náměstí jsou akce, které svědčí o tom, že naše nejstarší technická univerzita v Evropě, patří mezi kamenné univerzity, ale určitě není zkamenělá.

2. Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi studenty dříve, za času Vašich studií, a dnes?

V současnosti existuje mnohem větší nabídka studijních programů a oborů a pro studenty je otevřený celý svět. Kreditní systém umožňuje kreativní tvorbu vlastního studijního programu, avšak zároveň klade vyšší nároky na zodpovědnost studentů za vlastní osud. Změna školy nebo oboru studia je mnohem snazší, než byla v době, kdy jsem sám studoval, avšak ekonomické podmínky jsou někdy složitější. Stále častěji si uvědomuji, že studenti, kteří k nám přicházejí, jsou velice podobni těm, se kterými jsem sám studoval a rozhodně nemám pocit, že by většina z nich byla méně zodpovědná, jak se někdy tvrdí, než tomu bylo dříve. Mám rád studenty, kteří vědí, proč k nám přišli a jsou ochotni a schopni pro svůj cíl pracovat. Vážím si všech, za kterými je při zkouškách vidět kus práce a těch, kteří se přijdou v průběhu studia poradit. Nemám rád lenochy a lajdáky a neměl jsem je rád ani jako spolužáky, ve většině případů to nebyli a nejsou ani spolehliví kamarádi; a vlastně s nimi nebyla ani zábava, což jistě platí i v současnosti.

3. Strahov je téměř legenda, jak ho vnímáte Vy, jak si představujete jeho budoucnoust?

Strahov je překrásné místo s výhledem na Prahu, obklopené zelení. Koleje na Strahově jsou pro většinu studentů i neodmyslitelně spojené s ČVUT. To platí i pro mne, který jsem na Strahově prožil nejkrásnější léta života. Právě svým ideovým ovzduším jsou naší chloubou i přes řadu technických nedostatků, o nichž víme, ale na jejichž odstranění chybí finanční zdroje. Patří nám budovy a pozemky pod nimi, Pražský magistrát se s námi soudí o pozemky mimo budovy. Rekonstrukce je nezbytná ale ČVUT na ní nemá a nedostane žádné finance (stát nepodporuje ubytování studentů jinak, než ubytovacím stipendiem), naši studenti by měli bydlet v našem zařízení, ale ne zchátralém a zdevastovaném. Přeji si, aby Strahov zůstal naším hlavním ubytovacím areálem, ale jak realizovat důstojné studentské ubytování zatím opravdu nevím. Hledáme řešení.

4. Zbývá Vám při tak velkém časovém vytížení také čas na koníčky? Pokud ano, na které?

Při svém zvolení do prvního funkčního období jsem prohlásil, že na týden lyžování v zimě a týden vody v létě si určitě každoročně čas udělám. Lyžovat pravidelně jezdím, přiznávám, že vodu jsem stihl jen jednou a je to velká škoda, protože sjíždět některou z českých řek v kánoi je nádhera. Moje knihovna historie stále narůstá, ale jsou v ní i svazky, které jsem zatím neměl čas přečíst, snad jednou. A hudba, další záliba, opomíjená není, koncerty ať pořádané ČVUT, nebo ty, na které jsem zván, mi téměř vždy udělají radost, a uvolním se při nich.

4. Podělíte se s námi o nějakou zábavnou historkou z Vašich studentských let nebo z kolejního života?

Já si pamatuji hodně a bývám spíš napomínán, ať stále nevytahuji staré vzpomínky, takže bude lépe si o veselých historkách povídat při osobních setkáních, na která se těším. Přesto rád jednu historku, která byla veselá spíše pro zkoušejícího, než pro mne, uvedu. Při zkoušce z Mechanické technologie u profesora Beneše jsem v písemce nakreslil Mannesmannovu válcovací stolici tak, že když ji zkoušející spatřil, dostal záchvat smíchu. Poté, aniž by mi položil jedinou otázku, mne posadil vedle sebe, začal zkoušet ostatní spolužáky a ať mluvili o čemkoliv, vždy mi řekl, nakreslete to. Záchvaty smíchu nad mými výtvory následovaly v rychlém sledu. Když po několika hodinách ukončil zkoušení, poděkoval mi za zábavu a aniž bych cokoli při ústní zkoušce řekl, dal mi z mezi elektrikáři nepříliš oblíbené strojařiny jedničničku.
Závěrem bych vám všem rád popřál hodně úspěchů ve studiu, hodně přátel kolem sebe a krásné nadcházející jaro.

Adéla Chrastinová, Václav Havlíček, Marie Havlíčková a Pavla Slezáková na Vánoční narozeninové párty Dámského klubu ČVUT, foto: David Neugebauer

Radim Roška alias Worwan

1. Kdy ses nastěhoval na Strahov a Tvůj první dojem?

No, tak to uz je dlouho..dyl nez je mi mile . Bylo tomu v roce 2005.
A to jenom proto, že 2004 jsem bydlel nějakou shodou náhod na Masarykově koleji…ale i tak jsem trávil víc času na Strahově než v Dejvicích:). A první dojem? Wow..tady chci bydlet . Strahov byl jeden z hlavních důvodů proč jsem šel na ČVUT…už taťka tu bydlel..a taky jsem se těšil na tu spoustu potenciálnich přátel, aktivit etc.
To, že to je příšerná „králíkárna“, co nám občas skoro padá na hlavu se dá v našem věku ještě přejít . Teď jsem si na ten kotec tak zvykl, že představa velkého bytu mě trošku děsí )…proto tu ještě chvíli chci zůstat:).

2. Aktivním členem klubu jsi již delší dobu, spravuješ server IMAP, postaral ses o teploměr, na devítce působíš jako registrátor a správce blokového serveru, byl si dokonce zvolen za CKZ. Co Tě z toho baví/bavilo nejvíc a co ti dává nejvíc zkušeností?

Doufám, že nechceš krátké odpovědi . Protože SH věnuju výraznou část každodenního života, tak si odpověď vyžádá delší monolog…:). Ono se to hlavně nedá zaškatulkovat, ty činnosti se překrývají a kolikrát člověk dělá něco navíc, co třeba ani nespadá přímo do jeho role. Mé aktivity sledují určitý vývoj. Začal jsem správou serverů – devítka, IMAP. To je čistě technická činnost. Zde bych ještě doplnil správu teploměru, kde se plánuje zásadní vylepšení:) a také telefony. Tyto činnosti mi vždy dělají radost a dost jsem se toho i naučil. K těmto aktivitám tak nějak přirozeně přišla činnost v rámci SUTu (Středisko unixových technologií ), kde jsem vedl  mimochodem 13.4.  seminář o virtualizačních technikách v Linuxu. Pak nelze nezmínit organizaci Installfestu .
Zajímavý je i projekt nového DUSPSu…jsem optimista a věřím, že se nám s klukama povede nový systém dokončit v dohledné době (vidím docela daleko;)

Začal jsem se zajímat o klub v trochu širších souvislostech a po chvíli jsem se stal celoklubovým zástupcem. To byla asi největší změna – hlavně co se týče počtu emailu za minutu, které člověk musí zpracovat ). Pozoruji na sobě prapodivný jev, pokud mi pár hodin nepříjde email, začínám se cítít nesvůj:)). Ne..teď vážně. Být v představenstvu tak velkého klubu jako je SH je skutečně velká zodpovědnost, osobně mě to ještě více motivuje k určité spolehlivosti.
Řešíme velmi zajímavé a důležité problémy, to člověku dá hodně. Naopak spoustu času spláchneme do toalety řešení naprostých…jak to říct…ptákovin. A kupodivu to druhé mi dává také hodně, protože nastala doba, kdy jsme si to uvědomili všechni a snažíme se např. jednání představenstva zefektivnit. Takže teď mě budou už bavit i schůze

Takže ja bych řekl, že mě SH baví jako celek. Radost saturuje, když se povede úspěšně dotahnout nějaký projekt a nebo když vidím, že něco funguje jak má:).

3. Jsi spoluorganizátorem InstallFestu, dokonce si i přednášel. Jaké to je vyžádat si  pozornost stočlenného publika? Je to cenná zkušenost do života?

Installfest..to je aktivita, kterou mám nejradši. Povedlo se nám oživit tuto úžasnou událost a před měsícem proběhl druhý ročník od vynucené přestávky. Poprvé jsem se před publikum postavil loni a moc jsem si z toho nepamatoval:))…zpětně můžu říct, že jsem si pozornost vyžádal docela úspěšně ) Letos to bylo o poznání snazší. Stačí přednášku nabít informacemi a proložit sem tam vtipem a publikum dává pozor . Rozhodně jde o velmi cennou zkušenost. Stejně, ne-li více, si cením zkušností co jsem získal jako jeden z hlavních organizátorů…tedy shánění lektorů, kontaktování firem, koordinace, nespočetně mnoho organizačních schůzek….nezdá se to možná, ale je to
hodně práce…která za to ale rozhodně stojí . A ten pocit, když Installfest končí a plný sál lidí tleská je k nezaplacení! )

InstallFest 2010, foto: Milan Havlík

4. V rámci SU ČVUT máš své aktivity také v IAESTE, máte ještě nějaké jiné aktivní způsoby pro pomoc s nastartováním kariéry mimo úspěšného veletrhu iKariéra ?

Doufám, že všichni ví co to je IAESTE, kdo ne, nechť se na mě obratí:)
Na to, kolik nás je, děláme neuvěřitelné věci. Namátkově megaevent veletrh iKariera (půl roku práce skoro celého centra a několik šedých vlasů pro hlavního koordinátora, necelá stovka firem, tisíce spokojených studentů:), průvodce prváka,… Hlavní činnost a vlastně důvod vzniku této nadnárodní organizace je ale
výměna – toto bych považoval za nejlepší pomoc pro nastartování kariéry. Umožňujeme studentům vyjet na pracovní stáž v oboru(!) do celého světa. Například kamarádi byli v Japonsku, HongKongu, Norsku, Austrálii etc.

V těchto dnech vrcholí další velmi zajímavý projekt – ikariera bus! Autobusem zájemce vezmeme přímo do firem (letos nabídka činí 5 firem). Firmy si připravily program, kde se představí, uvidíte jak fungují.., vás si pěkně proklepnou a je tu vysoká šance, že pokud si budete navzájem vyhovovat, tak vám nabídnou třeba práci. Tento projekt je vhodný zejména pro absolventy a lidi, kteří své studium budou ukončovat letos.

5. Půl roku si studoval v Norsku, máš tedy možnost srovnání, v čem vidíš rozdíly ve studiu? (nebo i v prostředí, přístupu studentů atd.)

Radim Roška alias Worwan

Hlavní rozdíl bych viděl ve struktuře hodin..kupříkladu ja neměl žádné cvičení, jak je známe tady. Všechno byly přednášky a zbytek byl o domácí přípravě. Co se mi moc libilo, byl přístup kantorů a vůbec celého personálu na universitě. Spolehlivost, rychlé reakce na email, příjemné vystupovaní. Zpočátku jsem nevěřil svým očím, přece jen u nás není výjimkou opačná zkušenost . Další rozdíl byl v ohodnocení předmětů – předměty měly větší hodinovou dotaci a výsledkem bylo třeba 10 kreditů. To je síla . Máte pak 35 kreditů a jen 4 zapsané předměty. Z tohoto pohledu mi přišlo studium v Norsku podstatně lehčí.
Studenti mi příjdou podobní jak u nás:). Snad jen, že si tam nikdo netroufne opisovat…postihy jsou ukrutné.

Moc jsem se těšil na srovnaní našich studentských aktivit s jejich…a musím řict, že jsem radši u nás. Je to tam fajn….neuvěřitelné množství různych sportovních událostí, klubů, týmů…to je super. Ale co se rozmanitosti týče, tak takový Strahov je strčí s přehledem do kapsy ).

Dále bych mohl básnit o přírodě v Norsku…a nadávat o cenách všeho – zejména piva…ale o tom si můžeme popovídat u toho pivka, když je u nás tak levné

6. Máš nějaké životní heslo/motto, kterého se držíš?

Snažím se, aby můj vývoj neustal. To mě asi žene stále dopředu a proto se vrhám s chutí do spousty nových aktivit . Kdybych měl vypíchnout jedno motto, tak mě zrovna teď napadá : „Chybami se člověk učí“. Takže když se mi něco nepovede jednou, tak mi to nevadí a snažím se přijít na důvod a zajistit, aby se to už neopakovalo…někdy se to i povede )

7. S představenstvem jsme vyrazili na výjezdní zasedání, která hra/aktivita Ti dala nejvíce v tom, abys lépe poznal sám sebe?

Tak nejjednodušší byly ty aktivity, kdy jsme si navzájem říkali negativní vlastnosti toho druhého…to samozřejmě pomuže vyladit svůj obrázek o sobě. Sám sebe analyzuju už delší dobu, takže se mi některé věci jen potvrdily a pomohli mi určit co s tím dál:). Ale jinak jsem si z výjezdka odnesl hlavně to, že jsem více poznal ostatní…potvrdil jsem si, že jako tým můžeme perfektně fungovat. Prostě takové akce člověka nabijou novou energií a chutí něco dělat .

Radim Roška a Pavla Slezáková,foto Sedobar

8. Jak vidíš sám sebe za deset let? (Myslíš, že se budeš stýkat s lidmi, se kterými spolupracuješ v současné době?/jak se budeš vracet na Strahov, případně na něj vzpomínat)

Hehe…s lidmi se stýkat budu určitě…přece jen za tu dobu tady jsem si udělal spoustu dobrých přátel a s kým jiným bych se měl stýkat než s dobrými přáteli . Dokážu si představit že si za 10 let uděláme ze srandy další výjezdní zasedaní (to si musím někam poznačit:)). Na Strahov se nebude dát zapomenout, doposud je to nejvýraznější a nejlepší etapa mého života a i když jsem optimista co se budoucnosti týče, tak myslím že takové prostředí jinde jen tak nenajdu.

Za 10 let se vidím jako spokojený chlap, který ví, co chce, ví jak funguje, jedná přirozeně, lidsky a spolehlivě…, má spokojenou rodinu, dobrou práci a spoustu přátel .

Díky za rozhovor a přeji, ať se ti Tvá přání vyplní!

Pavla Slezáková (Čarodějka) a Radek Beňo (Seth) - PR, foto: Sedobar

1. Můžeš nám nastínit, co všechno v současné době pro klub děláš?

Především je to projekt výtvarka, který si tu hýčkám od plenek. Dále funguji na postu redaktorky v PR sekci, takže mi na bedrech leží mailinfo, veškeré informace v médiích a tisku. V neposlední řadě musím také jmenovat volenou funkci CKZ a to pro mě znamená hlasovací právo při zasedání představenstva klubu Silicon Hill. K tomu organizace akcí jako byl Missák Strahov nebo MikulaSH, to bylo obzvláště vydařené. Půjčila jsem si u babičky kostýmy a ušila jsem stříbrné sáčky na sladkosti, kterým byli odměňováni aktivní lidé, pokud řekli pěknou básničku.

2. Kdo nebo co Tě k tomu přivedlo, jaká byla Tvá původní motivace stát se aktivním členem klubu?

Na to mohu odpovědět zcela přesně.b Bylo to počátkem roku 2007, to jsem ještě bydlela na bloku 5, kde dělal zástupce Kaspik (Jaromír Kašpar). Než se stal předsedou klubu, působil jako projektový manager. Znáš to, slovo dalo slovo… hledala jsem tenkrát místo, kde bych mohla nechat schnout mé olejomalby a tak to šlo ráz na ráz. Založila jsem výtvarný ateliér, který funguje dodnes, prošla jsem si také postem kolejní manažerky a postupně se to nabalovalo.

3. Jaké jsou Tvé plány do budoucna, co se týče působení v klubu?

Ráda bych za sebe našla adekvátního následovníka na pozici vedoucího Výtvarného ateliéru, rozhodně chci setrvat na Strahově do konce svého mandátu celokloklubového zástupce. Co se týče sekce PR, tak doufám v hladký přechod na novou redaktorku, snad si ji za půl roku „vychovám“. Ráda bych se odstěhovala s pocitem, že tu po mně nejen něco zůstalo, ale že to mělo smysl a pokračuje se v tom.

4. Jak se Ti daří skloubit všechny aktivity v klubu s reálným životem?

Občas dost těžko, slovy klasika: „vše záleží na tom, jestli spíš každý druhý nebo třetí den:-)
Ale vážně… vždycky to nějak jde. Pracuji na full time, do toho škola a pak sport a Silicon Hill. Naštěstí jsou relativně volné víkendy, stihnout se toho dá spousta, stačí jen chtít. Někdy přicházejí výzvy, třeba teď před InstallFestem – namalovat hedvábné kravaty pro přednášející, ručně šestnáct kousků. Když jsem malovala ještě půllitříky jako upomínkový předmět pro hlavní organizátroy, viděla jsem tučňáky už všude Ale radost a pochvala od obdarovaných nakonec potěší

Půllitr s tučňáčkem, foto: Sedobar

5. Kolik času Ti zabere mailinfo?

Ono nejde jen o mou práci čistě na textu, ale jedná také o články o novinkách nebo reportáže z akcí pořádaných klubem či na Strahově. Je potřeba si uvědomit, že například v technické sekci nemám úplné znalosti, takže musí pomoci povolanější. Tady musím zaklepat, že kluci fungují opravdu na první požádání, což je super. Dál je to sesbírání informací, které přijdou e-mailem od přispěvovatelů, ať od zástupců bloku či vedoucích projektů a zástupců z různých částí SH.
Mým cílem je, aby mailinfo nemělo jen „read only“ charakter, ale aby bylo využito ke komunikaci mezi členy klubu, proto vyzýváme čtenáře k zasílání fotografií ze stavění sněhuláků na Strahově, oblíbených poloh s notebookem či odpovědí na soutěže.

6. Jaký nejbláznivější nápad se Ti povedlo uvést v realitu během Tvého působení na Strahově?

Zápasy v bahně, foto: Sedobar

No, tak jsem hrozně hrdá na dvojsmyslné názvy speciálních vydání výtvarky. Ale zřejmě narážíš na divácky atraktivní zápasy v bahně. Mám ve svém bližším okruhu pár kamarádek, které jsou ochotné díky dávce exibicionismu v sobě vystoupit v plavkách a hrát si chvíli na čuňátka. Je to především o legraci, tudíž musím dbát u přípravy především na bezpečnost. Jen striktní dodržování pravidel ale nestačí. Vzhledem k tomu, že akce probíhá open air, bahno je teplé, což pomáhá stejně jako vypodložení bazénku žínkami eliminovat zranění. Akce proběhla dvakrát a pokaždé se obešla k mé radosti bez zranění. Bohužel při akci Strahov Open Air nám nepřálo počasí, uspořádat zápasy při sněžení by byl už hazard se zdravím. Doufám ale, že se již vyčasí na akci SHOW.

7. Odděluješ striktně oblasti, kde jsi aktivní, nebo se je snažíš propojit?

Už bylo několikrát řečeno, že všechno se vším souvisí. Rozhodně se snažím propojit co se dá… mezi PR a výtvarkou to jde výborně. Zmiňovala jsem třeba kravaty, dále malování log SH na hrnečky či mističky. Ale třeba i soutěž se Strahováčkem. Postavička vznikala také v mých rukou…
Co se týče spolupráce, snažím se ji v klubu prosazovat také mezi subjekty spadající pod ČVUT. Aktuálně je to například Dámský klub ČVUT a Karierní centrum ČVUT.

8. Máš nějaké další realizovatelné nápady?

Určitě třeba blokové hry, něco jako olympiáda, ale mezi bloky. Každý zástupce bloku by si vybral svůj team složený z registrátorů a přihlášených zájemců z bloku. Ale uvidíme, jak vyjde čas, předpokládám, že to bude náročné na organizaci.

Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na realizaci Tvých plánů!

Otázky pokládala Barbora Šedová

Hody - Petr Hodač

Jaký je Tvůj první zážitek ze Strahova?

první otevření pokoje 208 na bloku 5.

Co tam bylo tak strašného?

Vůbec nic tam nebylo, takže trochu šok

Kdo/co Tě inspirovalo k tomu, abys začal v klubu Silicon Hill působit jako manager pro vzdělávání?

Pro práci v klubu mě inspiroval už v prvním ročníku současný předseda klubu Jirka Dostál. Začal jsem jako registrátor na bloku 8. A pak přes Volební komisi a různé pomocné práce na SH akcích jsem se dostal až k tomuto postu.

Je náročně kombinovat školní povinnosti s aktivitami v klubu? Co patří do Tvé sekce?

V některých případech je to časově náročné, ale vždy se mi to povede zvládnout. Jako manažer pro vzděláni se starám o většinu vzdělávacích aktivit pro členy klubu. Domnívám se, že k rozvoji osobnosti studenta patří vzdělání i mimo školu, to pak pomáhá uvedení do praxe.

V současné chvíli máš před sebou InstallFest 2010, jak jsi na tom s přípravami?

Tak InstallFest se valem blíží a přípravy jsou v plném proudu v tuto chvíli dolaďujeme program a reklamní předměty…

Kolik lidí se vůbec podílí na organizaci této víkendové akce?

Ačkoli se to nezdá tak na přípravu 2 denní akce je třeba dost lidí a to po dlouhou dobu. S organizací jsme pomalu začínali už v polovině zimního semestru. Organizační team čítá asi 10 lidí,  ti domlouvají přednášející, zajišťují reklamní předměty, propagaci v tisku, tvorbu webových stránek atd.
Pro úspěšné zvládnutí akce bude třeba alespoň 25 lidí, například slečny na recepci, šatnáře, apod. Minulý rok přišlo na installFest něco kolem 100 návštěvníků,  takže je třeba aby vše fungovalo jak má …

Organižační team, InstallFest 2009

Na co se mohou návštěvníci letošního IF těšit?

Letošní InstallFest bude zaměřen na počítačové sítě a bezpečnost. Je směrován spíše na uživatele, kteří se ve světě linuxu pohybují kratší dobu. Ale i ostřílení linuxáři si přijdou na své. Některé přednášky budou i multiplatformní, jako třeba psaní v TeXu nebo programování v Javě.  Bude plný Workshopů, kde si bude moci každý vyzkoušet na vlasní kůži to, co slyšel na přednášce …

Jak vidíš sebe tak za deset, patnáct let? Jak budeš vzpomínat na Strahov?

Rád bych se viděl v práci, kde bych se zabýval Sítěmi a linuxem … Na Strahov budu vždy vzpomínat velice rád, protože tam teď zažívam opravdu krásné období života … (doufejme že Strahov bude ješte za 15 let stát).