PETR STACH
Jak vnímáte postoj lidí ke sportu , konkrétně k posilovně, před třiceti lety a dnes?
Petr Stach a Hanka Pardusová
Před třiceti lety bylo posilování vnímáno jako nutné zlo těmi, kteří v rámci své výkonnostní, či vrcholové sportovní činnosti byli svými trenéry k posilování vedeni. Takže posilování tak jak jej dnes vnímáme dělalo několik nadšenců. Moc jich nebylo, protože nebylo v podstatě kde posilovat. Tuto možnost poskytovalo několik posiloven kulturistických oddílů a každý kdo chtěl cvičit se musel stát členem oddílu. To moc lidí nechtělo. Neexistovaly komerční posilovny tak jak je dnes potkáváme skoro na každém rohu a kam se chodí v dnešní době odreagovat poměrně dost lidí. Do posiloven, které byly součástí vybavenosti sportovních areálů pro vrcholové sportovce běžný občan neměl vstup dovolen. V občanském sektoru tehdejší socialistické společnosti byl tento druh sportovní činnosti brán jako módní výstřelek západní společnosti. Tak ani nebylo do architektonistického plánování programu rozvoje sídlišť a jejich občanské vybavenosti stavění posiloven zahrnuto. V té době na „druhé straně světa“ se posilování běžně vyskytovalo v životě lidí jako činnost, která pomáhá člověku bojovat proti civilizačním nemocem a stárnutí , zvyšováním jeho fyzické zdatnosti. Dnes, kdy patříme k onomu „druhému konci světa“ hraje posilování důležitou roli v životě značné části naší populace a je samozřejmostí.
Vy sám – jak často cvičíte dnes a dodržujete nějaký speciální jídelníček?
Na druhou otázku se mi dost špatně odpovídá. Co se jídla týče, držím si stále racionální standard, kdy mám jídlo rozděleno do pěti denních dávek. V jídelníčku se vyskytuje poměrně dost ovoce, zeleniny a kvalitního bílkovinného základu bez většího množství živočišných tuků. Sacharidy většinou tvoří polysacharidy – tedy rýže, výrobky z ní a celozrnné pečivo. Se cvičením je u mne potíž. Ačkoli žiji převážnou část dne ve cvičením kontaminovaném prostředí, nedokáži se v poslední době k jeho pravidelnosti přinutit. Pracuji od rána do večera a pak mi jaksi už nezbývá energie. Štve mně to a cítím potřebu s tím něco udělat…
Často lze z úst lenochů slyšet „to už pro mě není…“ – myslíte si, že začít chodit do posilovny se dá v každém věku?
Samozřejmě, že cvičení, tedy posilování ve vhodné formě a rozsahu je vhodnou formou sportování pro lidi v jakémkoli věku. Pokud je člověk zdráv, a je schopen si do posilovny sám zajet a samozřejmě pokud má do cvičení elán, bez kterého se žádná činnost neobejde.
Máte vlastní trenérskou školu v úzké spolupráci se studentským klubem, jak sama vím, studenti Vás hodně respektují, ale jak vnímáte Vy je, mají Vám také co nabídnout?
Školu pro trenéry jsem zakládal necelý rok po změně politického a ekonomického režimu, protože jsem viděl nutnost připravit pro otvírající se možnosti dostat posilování mezi naše občany dostatek kvalitních trenérů. Mám v této oblasti dostatek znalostí a zkušeností a mohu s uspokojením říci, že mne moje práce uspokojuje a naplňuje. Je velmi milé být pohromadě s mladými inteligentními lidmi, kteří chtějí pracovat na zvyšování kvality svého života i po fyzické stránce a také s těmi, kteří chtějí trénovat druhé.Ve spolupráci s klubem Silicon Hill, který vedou a jehož programu také využívají samí mladí lidé nacházím prostředí ve kterém a přátele se kterými se mi práce k mé spokojenosti daří. Mám kolem sebe lidi o nichž mohu zcela bez nadsázky říci, že jsou úžasní. To je pro mne ohromným motivačním faktorem, který mne neustále nabíjí elánem a toho si velmi vážím. Děkuji moc.
Jak byste zhodnotil ve DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ a fitcentrum Silicon Hill vůbec?
Akce dne otevřených dveří, jejímž cílem je seznámit nováčky na kolejích s možnostmi využití fitcentra v celém spektru jeho služeb byla dobře připravena a taky uspořádána. Povedla se. Snad jen krátký čas na propagaci mezi“novými“obyvateli kolejí, kteří se po zkončení výuky na školách teprve orientují, co že je možno vlastně na Strahově ve volném čase podnikat byl příčinou menší návštěvnosti než by si akce byla zasloužila. Pochvala patří všem, kdo se na jejím pořádání jakkoli podíleli. Akce byla skvělá!
FILIP HUNAL
Jak dlouho se věnuješ sportu? (myslím obecně, nejen kulturistice)
Filip Hunal
Se sportem jsem začal v 11 letech, kdy jsem začal hrát za žáky fotbal u kterého jsem vydržel do 15 let.
Proč jsem s tím přestal?
Asi proto, že to stále nebyl ten sport, který by mně naplňoval, tak jak jsme očekával. Po skončení s fotbalem jsem začal jezdit intenzivně na kole a ve druhé ročníku střední školy jsme se s kamarádem rozhodli, že půjdeme vyzkoušet nově otevřené fitko ve městě, kde jsme oba studovali. Druhý den po návštěvě posilovny jsem se probudil a cítil jsem na sobě jak každý sval neskutečně bolí, nemohl jsem ani vstát z postele. Normální člověk by si řekl: „Tak tohle už nikdy“ ale já jsem si říkal: „To je fajn, cítím se báječně, tohle je ono co jsem hledal, to je ten sport pro mně“. A od té chvíle jsem dal veškeré jiné sportování do pozadí a začal jsem se věnovat kulturistice, nejdříve jen kondičně, ale po dvou letech pravidelného tréninku jsem okusil závodní pódium.
Co bylo tím impulzem, kdy sis řekl, že posilovna bude to pravé ořechové pro Tebe?
Již jsem to zmínil v předešlo otázce. Ihned po první návštěvě si mně posilovna získala, vycítil jsem, že tohle mně bude bavit. Asi nejvíc se mi na to všem líbilo, že kulturistika není jen o tréninku v posilovně ale podstatně větší část tvoří strava a disciplína a tím se liší od jiných sportů. Hlavně je to individuální sport, kdy za výsledek může sportovec sám a ne celý tým jak je tomu např. ve fotbale nebo hokeji.
Možná obvyklá otázka – máš nějaký svůj vzor?
Žádný vzor nemám, každý z nás jsme individuální a přijde mi hloupé, abych měl někoho za vzor to nejde. Nechci někoho napodobovat nebo se mu podobat, chci bejt sám sebou. Ale určitě obdivuji všechny kulturisty, kteří to mají v hlavně srovnané a přemýšlí u všeho co a jak udělají. Je spousta lidí, kteří nepřemýšlí nad věcmi a jednaní neuváženě.
Vicemistr Moravy a Slezska, bronz z mistrovství ČR a 13. místo v těžké váhové kategorii na Mistrovství světa v Maďarsku, jsou Tvé největší úspěchy… na který z nich jsi osobně nejvíc hrdý Ty sám? (případně nějaký jiný, o kterém nevím) Na jaký úspěch jsem hrdý?
To nelze říct, vždy jsem se snažil dát do přípravy maximum, snažil jsem se udělat tu nejlepší formu i když jsem neměl zrovna lehké podmínky, studium na vysoké škole skloubit s tvrdou přípravou je opravdu oříšek, ale jde to, jen člověk musí chtít a zatnout zuby a bojovat. Mám spoustu krásných zážitků ze závodů, moc krásné závody byly v roce 2006 Mistrovství ČR ve Zbýšově, kdy jsem získal bronz a porazil jsem závodníka, který mně o týden před tím porazil na Mistrovství Moravy a Slezska. Ale určitě velice vydařený byl poslední závod mé juniorské kariéry, který se konal v Budapešti, bylo to moc krásné stát na pódiu s těmi nejlepšími z celého světa, byl to krásný pocit a jsem rád, že jsem tímto závodem zakončil juniory.
Momentálně se věnuješ škole, přesto si na cvičení nezanevřel, jak často cvičíš teď?
Ano máš pravdu věnuji se škole, protože se mi bakalářské studium nějak prodlužuje 
. Udělal jsem ti také kurz poradce na výživu a minulý týden jsem dělal závěreční zkoušky na osobního trenéra u pana Petra Stacha. Věnuji se nejen studiu ekonomie na vysoké škole, ale získávám také zkušenosti a znalosti z výživy a tréninku. Cvičím stále pravidelně 4 krát do týdne, abych procvičil celé tělo, cvičím protože mně to baví, lépe se cítím a také si udržuji postavu kvůli modelingu a práci vyhazovače na diskotéce.
Jaký jídelníček teď dodržuješ?
Můj jídelníček je následovný; ráno vstanu nasypu si do misky vločky, zaleju je mlékem a k tomu si dám protein. Na svačinu sním sýr cottage k obědu mám převážně kuřecí prsa s rýží, před tréninkem si dám piškoty, po tréninku protein a k večeři kuřecí prsa a rýži nebo těstoviny, před spaním opět protein. O víkendu se stravuji klasicky s rodinou, jím to co mamina uvaří. Já jsem člověk, který musím mít sladké, takže když mám chuť tak si dám něco dobrého
Prozradíš svůj „jídelníčkový hřích“?
Jednoznačně sladké.
V úterý si předvedl sestavu ve fitcentru Silicon Hill, do plavek se Ti dle Tvých slov moc nechtělo… s čím jsi na sobě teď nespokojen?
Víš, o této exhibici jsem se dozvěděl před 3 týdny a to jsem v té době studoval trenérský kurz a stravu jsem nějak neřešil, po obědě jsem jedl zákusek, k večeři bagetu, takže si dokážeš představit, že to určo nebylo ono. A mít 3 týdny na přípravu takové nějaké líbivé formy je málo, ale snažil jsem se v rámci možnosti něco málo udělat Mohl jsem shodit ještě nějaké to kilo, abych byl vyrýsovanější, určitě by to vypadalo líp.
Občas si hlídal (nebo hlídáš) na jedné menší diskotéce. Došlo někdy už k situaci, že si své svaly musel použít v praxi?
Ano máš pravdu ještě stále hlídám, neberu to pomalu jako práci, jsem rád mezi lidmi a to se mi líbí. Je to malá taková „rodinná“ diskotéka, takže tam většinou chodí známí lidé. Občas opilí lidé jsou neposlušný a nechovají se tak jak se sluší a patří, když není třeba neřeším to násilím, snažím se jim to vysvětlit po dobrým, ono to zabírá ale samozřejmě, že se tam lidi nepohodnou a jsou najednou v sobě, tak je člověk musí roztrhnout a udělat pořádek, ale nestává se to tak často.
Myslíš, že se dají na hezké tělo balit holky?
Já si myslím, že hezké tělo se většině holkám líbí, ale když jsou svaly moc velké, tak to holky spíš odpuzuje. Teď otázka co je hezké tělo? To je hrozně relativní. Někdo považuje za hezké tělo krásné velké svaly a někdo naopak pěknou atletickou štíhlou postavu. Určitě by postava neměla být tím na co se balí holky jsou jiné aspekty na které holky letí
Tohle není první rozhovor, který poskytuješ. Je však nějaká otázka, na kterou by sis přál odpovídat, ale ještě Ti jí nikdo nepoložil?
Žádná
Na závěr, jak bys hodnotil promoakci v našem fitku a vybavení posilovny vůbec?
Myslím si, že promoakce byla velice vydařená, spousta soutěží, bylo to hezky zorganizové. A vybavení posilovny je perfektní, nechá se zde dobře odtrénovat. Já nemám rád taková ty velká centra, kde je spousta lidí a stroj snad na každou svalovou partii. Mám rád menší fitka, kde jsou základní stroje a dostatek železa
HANKA PARDUSOVÁ
V současné době se prý dle statistik stále méně dětí věnuje sportu (což je přičítáno hlavně PC hrám a nedostatku času rodičů) Jaký máš na to názor? Myslíš, že by bylo vhodné třeba zasadit do povinného vyučování více hodin tělocviku?
Je pravdou, že nemálo rodičů je z ekonomických důvodů velmi pracovně vytíženo. Samozřejmě si myslím, že podporovat děti ve sportu by bylo prospěšné. Sport přispívá nejen ke zdraví dětí, ale také nás učí vnitřní disciplíně a spolupracovat v kolektivu. Bohužel i přes tyto výhody, mohou být sportovní aktivity pro rodiče finančně i časově značně nákladné. Postačí jen zmínit se o pravidelné dopravě na tréninky a nezbytné sportovní výbavě. Avšak i tak pochybuji o tom, zdali by tím správným řešením bylo zvýšení povinných hodin tělocviku. Bylo by dobré zohlednit fakt, že každý člověk je individualita obdařena rozličným nadáním. A tedy ne všem sport přináší potěšení a způsob seberealizace. Myslím si, že by tělocvik ve školách měl být více všestranný a pestrý. Měl by žákům i studentům ukázat, jaké jsou sportovní možnosti, aby se do budoucna dětem ulehčilo rozhodování v tom, kterému sportu se chtějí nadále věnovat. Namátkou bych uvedla např. plavání, pilates , fotbal, aerobik, posilování, power jóga a podobně. A pokud by měla školní zařízení k dispozici různá sportoviště, která by žáci a studenti mohli pod vedením pedagoga navštěvovat i po skončení vyučování, bylo by to určitě velkou výhodou jak pro děti, tak pro rodiče. Věřím, že některé školy se tímto směrem již ubírají.
Jak dlouho se věnuješ sportu Ty? (myslím obecně, nejen kulturistice)
Dalo by se říci od chvíle kdy jsem udělala první krůčky. Od dvou let jsem jezdila sama na kole, v pěti jsem šplhala po laně jen pomocí rukou a plavání či atletika bylo mé druhé já. Do posilovny jsem začala chodit na střední škole a od té doby uplynulo nezapomenutelných 15 let. Dnes se věnuji především jezdectví. Co bylo tím impulzem, kdy sis řekla, že posilovna je pro Tebe jako stvořená? Posilování má tu výhodu, že je sportem, který se dá provádět bez ohledu na roční období. Navíc vám přináší v podstatě dvojí radost, jakou je zdraví a krása. Tímto cvičením se můžete udržovat v dobré kondici do poměrně dost vysokého věku. A navíc při cíleném a promyšleném tréninku se časem dostaví i odměna v podobě pevné a tvarované postavy. Jedná se sice především o individuální sport, ale můžeme ho vykonávat v prostorách fitness centra, které nám nabízí prostředí lidí různého věku a profesního zaměření. Sport se tedy v tomto případě stává společenskou událostí, při které se lze od „účinkujících“ i ledacos nového dozvědět či naučit.
Jaký jídelníček teď dodržuješ?
Vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti a řadu dalších jiných povinností, je to u mne s pravidelností jídla někdy trochu složitější. V nedávné době jsem ukončila kojení mého syna a to mě vedlo k drobné úpravě jídelníčku. Snažím se vyhýbat příliš kalorickým potravinám. Pokud mě však přepadne velká chuť na něco takového, pouze ochutnám par soust, což většinou postačí. Jím denně bílkoviny v podobě masa se zeleninovou přílohou jako zdroj vlákniny. Mléčné výrobky na doplnění vápníku, cereálie a jednu až dvě porce ovoce. Nezapomínám ani na důležitý pitný režim, obsahující nejméně dva litry tekutin.
Máš nějaký cvik, nebo sérii cviků, které opravdu nemáš ráda? (myslím takový ten pocit, kdy ti vnitřní hlas říká „ježiš, už zase tohle, to neeee“?
Obliba cviků se s postupem času různě lišila. Mezi ty mé méně oblíbené patří např. cviky na zadní delty (ramenní svaly). Jejich práci mi přebírají buď tricepsy (svaly na zadní straně paže) nebo trapéz (zádové svaly). Je pro mne tedy obtížnější tyto svalové skupiny vypojit a soustředit sílu pouze do ramen. V přípravě na závody jsem striktně dodržovala sestavený tréninkový plán, bez ohledu na oblíbenost cviků. Dnes se však snažím o pestrost a spíše upřednostňuji intuitivní trénink. To znamená, že na danou svalovou partii volím cviky podle chuti těsně před tréninkem.
Kolik hodin denně Ti zabral trénink, když jsi byla v přípravě opravdu naplno? (měla si vůbec čas na něco jiného)
Největší intenzita tréninku u mne probíhala zhruba dva měsíce před plánovanými závody. Denně šest dní v týdnu jsem cvičila dvoufázově tedy ráno i večer celkem čtyři až pět hodin. Kromě posilování bylo zapotřebí také strečinku, aerobní aktivity a nácviku pózování či volné sestavy na hudbu. Pokud chcete dělat něco naplno, tak tomu musíte věnovat veškerou svou energii. U kulturistiky a hlavně v před soutěžním období to platí dvojnásob, neboť vzhledem k tomu, jak vysoké fyzické nároky jsou na vás kladeny, jste v podstatě na značně nedostatečném energetickém příjmu. Veškeré své poslední síly se snažíte vložit do bolestivého a náročného tréninku. Takže na jiné aktivity, kromě pracovních, opravdu moc času a elánu nezbývalo.
Setkala ses někdy s negativním hodnocením od mužů, že se jim tak trochu pleteš do řemesla? (narážím na to, že dlouhou dobu byla posilovna braná tak trochu jako mužské teritorium)
Já osobně jsem se s negativním hodnocením nesetkala. Ba naopak. Muži většinou negativně hodnotili sami sebe. Padaly věty typu: „ Co já tady vůbec dělám, když zvedám stejné váhy jako slečna?‘‘ Spíše si ke mně chodili často pro radu.
Na závěr, jak bys hodnotila promoakci v našem fitku a vybavení posilovny vůbec?
Akce se mi líbila. Moderátoři byli vtipní a pohotoví. Program v podobě soutěží byl motivační a zábavný. Beseda s panem Petrem Stachem byla poučná. A nechybělo ani malé občerstvení. Fitko mi bylo na první pohled sympatické s vhodným sociálním zařízením. Posilovací stroje se zdály kvalitní a bytelné. Plusem je zde také možnost využití vedlejších sálu na aerobik či bojové sporty. Myslím si, že vybavení fitcentra Silicon Hill je dostačující nejen pro rekreační, ale také potenciální vrcholové sportovce
Pavla Slezáková
Ve středu 20. května 2009 proběhla v areálu kolejí Strahov akce s názvem SHOW (Silicon Hill Open Wednesday) s podtitulkem Festival strahovských kapel. Průvodcovského slova se ujal Zdeněk Horák, prezident Studentské unie ČVUT.
Počátky InstallFestu spadají do devadesátých let v USA. Zkušení uživatelé GNU/Linux pomáhali méně zkušeným s instalací. Z takových akcí se postupně stávaly mnohem rozsáhlejší setkání a nakonec z toho vznikl instalační festival – tedy InstallFest. Akce tohoto typu měla takový potenciál, že se dostala i k nám. První InstallFest se konal v roce 1999 díky skupince nadšenců z klubu Silicon Hill a byly položeny základy populární tradice. Zájem v dalších letech rostl, protože byly přidány přednášky s velmi širokým záběrem od instalace aplikací v GNU/Linuxu, konfigurace systému, přes představení open source aplikací, až po kompilování linuxového jádra. InstallFest si po řadu let udržoval špičkovou kvalitu a stal se tak jednou z nejvýznamnějších akcí takového zaměření v ČR. Ve spolupráci s AVC vznikly hodiny záznamů přednášek, které jsou stále ke shlédnutí na internetu.