Tomáš Zloch (Ich) a Tomáš (th0mas) na Mikluášské párty Orlíku, zdroj: Tomáš Zloch
1. Tvým mateřským klubem SU ČVUT je Orlík. Vzpomínáš si na svůj začátek v tomto klubu, jak ses vůbec dostal k aktivnímu působení zde?
Myslím, že tak jako většina lidí v ČVUT, přes kamarády a hospodu. Na Orlík jsem přisel až ve druhém ročníku, první jsem byl na Strahově ve sklepě a nějak se mi tam nelíbilo:-) Na Orlíku v tu dobu bydlel o rok starší kamarád z gymplu, tak mě přemluvil ať jdu za ním. A přes něj jsem se dostal k představenstvu a po roce popíjení a přátelení se, sem se začal podílet na správě sítě a serverů. O rok později (na konci třeťáku) jsem již kandidoval do představenstva a začal se aktivně angažovat. Velký zlom pak nastal v na podzim roku 2009, kdy odešel dlouholetý předseda z koleje a já fakticky přebral komplet fungování klubu.
2. Tvá kandidatura mnohé překvapila, proč ses rozhodl kandidovat?
Už jsem se na to nemohl dívat:-) Teď trošku vážně, dlouho jsem o tom přemýšlel a zvažoval pro a proti a velmi se obával, toho zda na toto budu mít čas, přece jen již pracuji na plný úvazek. Nakonec rozhodlo to, že byly volby odloženy, centrála vlastně nefungovala – nebyly odpovědi na otázky v parlamentu. V tu chvíli se to ve mně zlomilo a řekl jsem si, že takovou SU nechci a musím s tím něco udělat.
3. Není už tajemstvím, že 8.2. si byl zvolen jako nový prezident Studentké unie ČVUT. Máš úplně novou centrálu, ale máš představu čím začneš a kam budou směřovat Tvé kroky v příštích dvou letech?
Tomáš Zloch (Ich) a Pavla Slezáková (Čarodějka) při zapíjení volby nového prezidenta SU, zdroj: Centrála SU
Kroky by se daly rozdělit do několika částí. Nejdříve se musím rozkoukat a zjistit, co vše musím a měl bych dělat. Následně chci obnovit fungování centrály s důrazem na transparentnost a informovanost členů SU. V neposlední řadě chci znovu začít aktivně jednat a diskutovat s SÚZ a ČVUT.
Pak už zbývají dlouhodobé vize jako zviditelnit jméno SU ČVUT, přitáhnout nové členy, nabídnout jim něco nového, atraktivního…
4. Potápění v jeskyních je asi Tvůj koníček číslo jedna, povíš víc? Co je na to tak úžasného?
Není to jen potápění v jeskyních, je to potápění obecně, nicméně koukat na rybičky v Egyptě už mě nebaví. Začal bych tím, co je úžasného na potápění – klid. Rozhodně to není adrenalinový sport, člověk musí jednat klidně a mít vždy připravenou okamžitou reakci na krizovou situaci. V současné době jsem dost často v pozici, že pomáhám instruktorům s kurzisty, takže učím lidi se potápět a dohlížím, aby se jim nic nestalo.
Pod vodou, zdroj: Tomáš Zloch
A jeskyně? Je to asi další úroveň kam se posunout, jsou zde kladeny velké nároky na psychiku a trénink, všechny postupy máme naučené a musíme je umět poslepu (protože v jeskyně je tma, absolutní tma). A proč mě to láká? Je to výzva, výzva dojít dál, podívat se tam, kam se 99,9% lidí nedostane.
5. Máš za sebou úspěšné studium na FEL ČVUT, je pravděpodobné, že dokončíš také MÚVS. Jak vidíš sebe řekněmě za 10 let? Myslíš, že se budeš třeba stýkat s lidmi, se kterými se teď podílíš na aktivitách SU ČVUT?
Studium na MÚVS bych rád dokončil, už mi chybí pouze diplomová práce a státnice, snad mě prezidentování dovolí toto dotáhnout do konce. A za 10 let? To se odhaduje velmi těžko, před dvěma lety jsem si nedoufal v to, kde jsem teď, ať už pracovně nebo v rámci SU. Rád bych si udržel současný kariérní postup v práci a chtěl bych dál žit s pocitem, že za mé vlády SU nešla od 10 k 5 nebo stagnovala.
A doufám, že se s těmito lidmi budu vídat i nadále.