Zpočátku mé funkce byla zřejmá jistá nedůvěra studentů (předchozí vedení SÚZ zcela ignorovalo komunikaci se zástupci studentů). Postupem času jsme si na sebe vzájemně zvykli a nyní bych řekl, že je spolupráce pokud né výborná, tak zcela jistě velmi dobrá. S novým vedením SU v čele s Tomášem je vidět, že SU zase začíná nabírat správné provozní otáčky. Samozřejmě, že mezi studenty a SÚZ budou vždy jisté třecí plochy (ceny ubytování, stravování a další), což je dáno samotným principem jednotlivých organizací. Jsem ale přesvědčen, že funkční a zdravá diskuze je nezbytně nutná pro pozitivní vývoj jak SU, tak SÚZ.
Spolupráce při akcích (Bowling, Studentský ples, SOA, Mezi Bloky apod.) je více než dobrá. Doufám, že to tak vnímá i SU. Oceňuji aktivní pomoc při řešení problémů (nepořádek, vystříkané hasičáky, atd.) Ke studiu nepatří jen škola a drcení, jsem si vědom toho, že významnou část doby studia tráví student mimo učebny a laboratoře. V této části chceme každému studentu vytvořit, ve spolupráci s SU, co nejlepší podmínky. Tedy podmínky
pro odpočinek, zábavu, relaxaci, samozřejmostí je uspokojení základních fyziologických potřeb (jídlo a v rámci možností kvalitní ubytování).
Výsledek je takový, že se budu snažit podporovat mimoškolní aktivity včetně materiálního,technického i finančního zabezpečení, jak jen budu moci.
Teď v Jáchymově – částečně se jednalo o léčebný pobyt. Dříve registrovaný fotbalista, takže i u mě platí staré pořekadlo „ sportem… „ . Jinak pokud to čas a zejména finance dovolí, tak 1 x za rok potápění, samozřejmě na amatérské úrovni – pokud to jde, tak nějaké pěkné exotické vody.
Koníčky mám již řadu let stejné – myslivost, ryby, zahrádka u dcery, kolektivní sporty
(pokud není zrovna proti tělo) a jak to jen čas dovolí, tak si velice rád přečtu nějakou pěknou knihu – historii, literaturu faktu, scifi i fantasy. No a nyní přibyl nový koníček – devítiměsíční vnuk.
Vystudoval jsem dvě vysoké vojenské školy, kde to bylo trochu jiné, než je tomu dnes. Ale princip byl stejný, akorát jsme měli menší možnosti jak při výuce, tak i při zábavě. Něco veselého – už je to ale opravdu dávno. Tak třeba moje zkouška z fyziky v roce 1975 (zkoušející RNDr. Peňáz). Jedna ze zkouškových otázek se týkala teorie relativity, nějak mi to nešlo do hlavy. Na zkoušku jsem tedy šel s malým reproduktorem – kamarádi ve vedlejší místnosti měli vysílačku.Samozřejmě jsem tu otázku dostal. Tak mi to odvození nadiktovali ze skript doktora Peňáze, jak se říká i s „chlupama“. Na potítku jsem se připravil, všechno napsal a šel na to. Nemohl jsem však vědět, že je tam tisková chyba. Ovšemže to doktor
věděl. Koukal, kroutil hlavou… chvíli mi trvalo, než jsem ho přesvědčil. Potřeboval jsem tenkrát, z důvodu stipendia, výbornou. Dal mi ji, ale podotkl: Pane kolego, fyzika není jen a pouze o biflování, ale o logice a tvůrčím přístupu!!! (dodnes si myslím, že vysílačka v té době a navíc sestrojená vlastními silami byl určitě tvůrčí přístup, ale to jsem mu tehdy říci nemohl). Pochopte, že v tom roce byly vrcholem pomůcek studenta logaritmické tabulky, logaritmické pravítko. Mít kalkulačku, byl v té době opravdový luxus…
Já říkám: „Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!!“ Každý jsme jiný. Ten kdo dřel soustavně celý rok (to jsem já nikdy neuměl), může jít na zkoušky třeba bez přípravy. No a ti ostatní, tzv. nárazovci se musí holt začít učit… (žádné švindly samozřejmě nepodporuji ). Ale pro obě skupiny platí: Nic nepřehánět a vždy i ve zkouškovém aspoň na chvíli vypnout
a snažit se odreagovat (sport, partner, zábava a občasná návštěva restauračního zařízení neuškodí). Hlavně nic nebrat tragicky.V nejhorším si to studium trochu prodloužím.
Nůž, zápalky, háček, vlasec na ryby, slaměný klobouk a vlastní ženu. No, když tak o tom přemýšlím, tak pro možnost nějakého delšího přežití, nejlépe sebe i ženu o 30 let mladší, jinak bychom asi byli bez šance.
Děkuji za rozhovor,
Zmrzlík
Copyright © 1996-2024 Silicon Hill. Všechna práva vyhrazena.