Bronislav Robenek bude už rok předsedou klubu Silicon Hill. Věří, že když je něco potřeba, stačí si k tomu sednout a udělat to. Nepochybně i díky tomu se mu (nejen) v uplynulém roce podařilo zrealizovat několik věcí.

B. Robenek, předseda klubu Silicon Hill, se připravuje na svůj novoroční projev, foto: M. Borýsek

Vybavíš si první dojem ze Strahova?

Když jsem poprvé přijel na Strahov, byl jsem ohromený prostředím – kousek do parku, Praha… Měl jsem pocit, že jsem na soběstačném, ideálně postaveném místě, kde člověk v Praze může být. Na druhou stranu jsem byl zaskočen úrovní ubytování. Brzy jsem si ale, také vlivem staršího spolubydlícího, uvědomil, že to já si musím najít způsob, jak tady fungovat a jak se Strahovu přizpůsobit. Protože on se za tu dobu, co tady budu, nezmění. Zvykl jsem si rychle a o stěhování jsem neuvažoval a nejspíš už ani uvažovat nebudu. A to hlavně díky klubu, ten mě tady opravdu drží.

Vzpomínáš si, co tě přivedlo k tomu, aby ses stal aktivním členem klubu? Jak vzpomínáš na své začátky?

Úplně první co jsem dělal, bylo, že jsem se začal zapojovat na bloku. Pomáhal jsem tehdejšímu zástupci bloku Bejzzovi (Dalibor Fanta; pozn. redakce) hned první nebo druhý den na koleji. Byl jsem se u něj zaregistrovat a on se zmínil, že by potřeboval pomoci s postavením podia v televizárně. Souhlasil jsem, ale zároveň jsem byl z Bejzze, jeho pokoje a jednání docela vyděšen - „Co je to proboha za člověka?“. Vzal jsem kamarády z prváku a šli jsme mu pomoct. V tu chvíli jsem ani nevěděl, že to je pro klub. Teprve jsme se rozkoukávali a o klubu jsem nic nevěděl. Zatímco jsme pomáhali, Bejzz nám vysvětloval, jak to tady na Strahově funguje. Ukázal nám dvě vrtačky - jedna byla rozpadlá, druhá docela v rozumném stavu a to okomentoval slovy: „tohle je SÚZ a tohle je Silicon Hill“.

Potom jsem si užíval prvních měsíců na vysoké škole, pomáhal jsem s různými věcmi, například na mikulášské besídce, a poznal jsem nové kamarády. Při následujících volbách zástupce bloku jsem se poznal s kandidátem a budoucím blokovým zástupcem Jirkou Knotkem a začali jsme se spolu více bavit. Nakonec jsem mu dělal zástupce. Časem mě skrze Jirku oslovil „klub“, jestli bych se nechtěl zapojit v rámci Školicího centra a naplánoval jeho pronajímání. Vzal jsem to vážně a věnoval jsem tomu nějaký čas. Bohužel ve výsledku se centrum ze smluvních důvodů ani nemohlo pronajímat.

Následovalo výjezdní zasedání, kde panovala atmosféra toho, že nebude předseda. O tom jsem tam mluvil i s končícím předsedou Radimem Roškou. Poté přišla legendární Vánoční besídka, kde jsme s Dominikem Mališem závodili, kdo toho víc sní :-) Mimo to se řešilo, jestli budu kandidovat, nebo ne. Domů na Vánoce jsem odjížděl s tím, že si to rozmyslím.

Rozhodoval jsem se, jestli pokračovat ve svých stávajících aktivitách, nebo zkusit něco úplně nového, co mi přinese nové zkušenosti. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Mezi svátky jsem sepsal kandidátku a 16.1.2012 byla volba předsedy. Bral jsem to docela vážně a odpovědně, právě tak, jak na mě působil klub. Při volbě probíhala diskuze, tzv. grilování kandidátů, kdy mě zaráželo, na co se mě lidi ptají. Já bych dnes měl na budoucího předsedu úplně jiné otázky, zejména zaměřené na jeho schopnosti/obecné znalosti, než na konkrétní znalosti klubu… No a nakonec jsem byl zvolen. Pamatuju si, jak mi všichni gratulovali a byli rádi, že se zvolil předseda.

Zanedlouho to tedy bude rok, co jsi předsedou. Co se ti za uplynulý rok podařilo a s čím si nejvíce zápasil?

Klub jsem přebral takzvaně s kostlivci ve skříni, což, nutno říci, není vina někoho konkrétního. Šlo o naakumulované resty různého charakteru a závažnosti, které nikdo neřešil. Zkrátka, jak řekl Radim, předseda dělá spoustu věcí, které nejsou vidět, ale bez kterých by to nefungovalo.

Například jednou z prvních věcí, kterými jsem se zabýval, byl provoz kanceláře a oběh dokladů. To co se tady dělo bylo opravdu neefektivní a dokonce i tehdy, tedy v roce 2012, přepisovala paní sekretářka informace o platbách do počítače několikrát. Elektronické zadávání platebních příkazů přímo z účetního SW a automatická kontrola uhrazených faktur jí opravdu ušetřily hodně času.

Jinak jsem v uplynulém roce nejvíc zápasil s hledáním nových lidí a především s jejich motivací. Máme tady spoustu lidí, kteří dělají to co je baví - to je dobře! Ale lidí, kteří by dělali to, co je potřeba, je prostě málo a mnohdy si připadám na spoustu věcí sám. Předseda pak místo toho, aby řešil budoucnost klubu a nové projekty, dělá kancelářskou krysu a spamuje.

Akce Prvák, zdroj: fotogalerie Silicon Hill

Na druhou stranu se povedlo vylepšit síť, zrealizovat celou řadu nápadů a projektů. Myslím, že představu o tom, co se stihlo, člověk získá, když koukne do fotogalerie na novém webu. Samozřejmě - není tam všechno. No a v neposlední řadě se povedlo sestavit funkční tým, centrálu. Myslím, že nás čekají už jen lepší zítřky.

V uplynulém semestru došlo ke změně informačního systému, na které ses podílel. V čem spočívají jeho výhody?

Hlavní výhoda - funguje to :) Na tomto projektu nás dělalo několik, kromě mě ještě Dominik Mališ, Tomáš Srna a další (více informací ZDE ).

Bývalý systém SUPP jsem chtěl změnit už někdy v březnu, ale s naším řešením jsme neuspěli. Během letních prázdnin bylo najednou více času, a tak jsme si s Dominikem Mališem řekli, že zkusíme, co zvládneme naprogramovat za jeden víkend na začátku července. Během jedné noci jsme měli databázové schéma systému, to už se až dodnes prakticky neměnilo. V sobotu a v neděli jsme kódili a po víkendu jsme odcházeli z kanceláře s tím, že jsme zvládli udělat asi čtvrtinu toho, co je třeba. A tak jsme během dalších víkendů, pod vlivem BigShocků a sušenek, pokračovali.

Byl to „top secret“ projekt, protože hrozilo, že kdyby se o tom rozkřiklo, víc lidí by chtělo „říkat své názory“ a jak je na Strahově typické - více by se schůzovalo, než makalo. Byli jsme rozhodnuti představit IS, až bude hotový. Pod slibem mlčení jsme ho během vývoje ukázali pár lidem, zejména proto, že jsme potřebovali pomoct. A oni nevěřili, že to dotáhneme do konce, nebo se divili, že něco takového je vůbec možné.

Obecně panovala atmosféra „že to nejde“, a že nic lepšího být nemůže (na SUPPu se podílelo několik lidí z SH + soukromá firma). Podle nás všechno jde, a tak jsme to udělali. 14.8.2012 jsme náš výtvor prezentovali na prázdninové schůzi představenstva jako hotovou věc, která bude na podzim nasazena do provozu. Docela nečekaně to donutilo věčně ukecané „vedení“ zklapnout a trošku zbystřit. Asi nechápali, co se to děje. Od té chvíle bylo jasné, že už to musíme dotáhnout do konce.

Dominik koncem prázdnin dělal státnice (úspěšně), a já jsem začátkem školy také neměl na IS tolik času, kolik bylo potřeba. Chvíli to tedy trvalo, ale nakonec jsme se během víkendu kolem 1.10.2012 hecli a IS nasadili. Zajímavé je, že od té doby nenastal jediný vážný problém a nebylo třeba dělat žádný hotfix, což nám lidé z oborou nechtěli/nechtějí věřit.

Vtipné je, že ani jeden nejsme síťař (s tím nám pomohl Bohdy - Viktor Bohuslav Bohdal) a ze začátku jsme té síti rozuměli asi jako koza náklaďáku. Teď to ale vypadá, že jsme bohužel jediní, kdo tomu tady vlastně rozumí. Kde jsou ti slavní síťaři z křemíkového kopečku?

Takhle se v klubu dělají věci - někdo se hecne, že se mu něco nelíbí/nefunguje to a chce to změnit. A když to udělá líp, jsme jedině rádi. Pokud jde o IS, bylo by jedině dobře, kdyby se našel někdo nový, kdo by nám řekl že to stojí za **** a udělal něco lepšího. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby v naší práci chtěl někdo pokračovat a IS dále vyvíjel. Systém spravující připojení čtyři tisíce lidí je rozhodně zajímavý projekt.

B. Robenek na přednášce SUTu o strahovské síti

zdroj: soukromý archiv B. Robenka

Novinkou (mimo funkčnost a vysokou dostupnost) je hlavně zamyšlení se nad uživatelským rozhraním – grafika, užitečnost, UX (user experience), čímž se zabývá Kathy (Kateřina Hašlarová; pozn. redakce). Zkrátka péče o to, aby systém nekomplikoval život dlouhým proklikáváním. Další novinkou jsou uživatelské štítky v rámci systému. Ty přinášejí veřejně dostupné informace o aktivních lidech a jsou historicky přístupné i poté, co někdo ve funkci skončí. Zkrátka není to jenom síťový software, ale do budoucna software pro správu celého klubu. No a skoro bych zapomněl na ještě jednu obrovskou výhodu - není to v Javě!

Jaké výhody a nevýhody vnímáš ve spojitosti s pozicí předsedy klubu? Zbývá ti čas na nějaké další aktivity?

Začneme výhodami – zkušenosti, které ti samy chodí… denně děláš nové věci, neřešíš jenom IT, ale i jednání s lidmi, sem tam se dočkáš nějakých výhod (i když to není pravidlem), je to zábava! Nikdy mě nic nebavilo víc, než dělat něco nového a ve výsledku i dobrého pro lidi. Je to prostor pro seberealizaci jako žádný jiný a vlastně takový zámek splněných přání.

Pak jsou tu i nevýhody. Klub se stane koníčkem, člověk mu dobrovolně dává čas, přemýšlí o něm a nechává se jím pohltit, protože ho to baví. Bere to jako odpovědnost a zároveň koníček a najednou nedobrovolně žádné další koníčky nebo práce neexistují. Člověk dělá, co ho baví a nedává mu moc smysl dělat cokoliv jiného. První půlrok se to všechno ještě dalo zvládat, ale časem jsem si nabalil moc věcí a zjišťuji, že je třeba „udělat si v tom pořádek“.

Také se člověk moc nevyspí a nejčastějším budíkem je nějaký volající. Ale cenou za to všechno jsou obrovské zkušenosti a ty jsou v tomhle životním období nejcennější do budoucna. Věřím, že s postupem času na to budu vzpomínat spíš jako na zábavu, než jako na práci.

Máš nějaké užitečné tipy na hospodaření s časem?

Najít si nějaké zvyky - mít silnou vůli v tom, kdy člověk chodí spát a jak dlouho spí. Spánek je nejdůležitější. Každý člověk, nebo aspoň každý člověk na planetě Zemi, má 24h denně a záleží jen na něm, co během toho dne dělá.

Ve chvíli, kdy člověk počítá minuty, víc času stráví počítáním. Podle mně je to hlavně o vůli - je třeba vzít věci, co jsou potřeba a začít na nich dělat, ať už je to škola, práce nebo klub. Jak říkám, když je něco potřeba, stačí si k tomu sednout a udělat to!

Také je důležité zjistit, jak co nejefektivněji řešit problémy. Hlavně problémy s kterýma lidé přicházejí nebo které generují. Myslím, že doby kdy jsme do klubu sháněli „alespoň někoho“ jsou pryč a spíš se přikláním k názoru „raději nikdo než někdo“, protože mít v týmu člověka, který akorát přidělává práci je totálně demotivující. No a jak takové potížisty řešit? Aladeen madafaka :)

Abych to shrnul - je potřeba mít pevnou vůli a vyvarovat se slov jako „nemám čas“, nebo „musím se učit“, všichni víme, jak to je. Je třeba využít svůj život :)

Co byl nejzajímavější projekt, který jsi kdy dělal?

Určitě to byla účast na projektu ESMO, kde jsme společně s dalšími kolegy pracovali v rámci projektu ESA na jedné z části družice, která měla letět pozorovat Měsíc. Bohužel z důvodů úspor ESA během jara tohoto roku projekt pozastavila. Nejzajímavější asi bylo, když jsem jako vyslanec našeho týmu byl prezentovat a konzultovat naše výsledky do ESTEC v Holandsku, kde jsem opravdu zažil něco jedinečného. Od mala jsem chtěl dělat něco vesmírného, nicméně, když jsem dostal rozum, zjistil jsem, že v našich podmínkách to dost dobře nejde, takže tohle byl neočekávaně splněný sen. Přeci jen představa své práce a vyleptaného jména na tišťáku na kusu šrotu, který spadne na měsíc dostane asi každého FELáka.

Máš rád zimní sporty?

Rozhodně. Hraju hokej za amatérský tým HC Kladiváři Ostrava. Smutné je, že naposledy jsem byl na ledu někdy v srpnu, září. Je to hlavně tím, že jsem v Praze. Předtím jsem ale hrál i fotbal - děda trénoval Baník a taťka hrál za Baník, takže jsem vlastně hokejem narušil linii :-)

Mezi tvé zájmy patří také film. Vánoce jsou za dveřmi, zkouškové období také, doporučil bys nám nějaký film, s nímž strávit zimní večer namísto učení?

Moje nejoblíbenější filmy jsou od Christophera Nolana, především The Prestige a pak třeba Dark Knight. Jeho filmy mám nejradši. Od jiných režisérů třeba Magnolia (P.T.Anderson). A super odlehčený film na Vánoce je Dr. Horrible’s Sing – Along Blog.

B. Robenek se sestrou, zdroj: soukromý archiv B. Robenka

Dáváš si novoroční předsevzetí?

Není to přímo předsevzetí, ale co musím udělat – dát se dohromady a více si všechno zorganizovat.

A co předsevzetí pro klub na rok 2013?

Bylo by hezké, kdyby se povedlo, aby si všichni strahováci začali více vážit klubu. Uvědomili si, co ten klub vlastně je a že je mu třeba pomoct, jinak ho tady mít nebudeme. Tím, že člověk bude pouze projevovat svůj, většinou negativní, názor, nic nezmění. Je třeba zjistit, v čem je problém, a opravit to. Myslím, že nikdo tady lidem, kteří chtějí něco vylepšit, házet klacky pod nohy nebude.

Jako strahováci máme obrovský potenciál, když se dáme dohromady, můžeme udělat úplně cokoliv! Aktuálně je v rámci klubu asi dvacet opravdu aktivních lidí, představte si, že by nás byla stovka :) Stačí se jen sejít a chtít. Aneb „A koumáku, co budeme dělat dneska večer? Pokusíme se ovládnout svět“.

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšný rok 2013!