Akce byla organizována Kariérním centrem ČVUT za finančního přispění klubů Silicon Hill a ISC.

Do posluchárny C 3 340 FEL v Dejvicích, kterou vedení fakulty poskytlo k této příležitosti zdarma, se dostavilo přes sto posluchačů.

Po úvodním slovu se již pevně mikrofonu chopil David Fojtík. K Davidovým prvořadým koníčkům patří horolezectví, lyžování a cyklistika. V roce 2006 úspešně zdolal Mt. Everest bez kyslíkového přístroje a v roce 2007 jako vůbec první dokázal sjet Dhaulagiri na lyžích.

Jeho cílem bylo zdolat osmitisícovku, že to bude zrovna Mt.Everest prosadil až jeho horolezecký parťák Miloš Palacký. Ani Miloš, ani David neměli zajem o medializaci, z jejich pohledu šlo čistě o splnění jejich snu.

A o čem byla přednáška? o tom, že v šesti tisícíh metrech už obyčejný ochranný krém nestačí, o aklimatizačních výstupech, o hospodě v Katmandú, kde visí české vlajky, o útěše starších tibeťanů v alkoholu, o krádežích ve stanech ve výškových táborech. Kdo se se přednášky zúčastnil si díky promítaným fotografiím a doplňujícím komentářům umí představit život ve výškových táborech, má pojem o sortách komerčních expedic.

Jedna z nejpoutavějších částí vyprávění byla o horolezeckém hřbitově na Mt. Everestu, kde zůstane jen tabulka… Těla mrtvých se totiž nesundavají, nechávají se na hoře, buď viset na stěně nebo se shazují do ledovcové propasti. Chybí totiž fyzické síly. Publikum bedlivě poslouchalo i vyprávění o strastech běžného dne jako je průjem, spánkové poruchy z nedostatku kyslíku, výšková nemoc, omrzliny, zpomalené myšlení a v nejhorších případech i bolestivé praskání žeber.

David přirovnal opotřebení organismu při zdolání takto vysoké hory k bankovnímu účtu. Ve chvíli, kdy je člověk v základním táboře (kolem 5100 m.n.m.) začíná být přísun kyslíku omezen a tělo ztráci schopnost regenerace. Veškeré aktivity, které se odehrávají na cestě nahoru jsou už jen výběry z bankovního účtu. Těsně před vrcholem je konto téměř na nule bez možnosti kontokorentu.

Na vrcholu Mt.Everestu, foto: David Fojtík

A cosi posluchači z přednášky odnesli? Každý má svůj Everest, svůj cíl, za kterým si v životě jde. Neměli bychom se vzdávat svých snů, ale postupně si za nimi jít.